Závěrečný projekt Základů projektového řízení aneb Maskovačka zdravovědy
Ve spolupráci s Českou komorou PMI je na našem gymnáziu již 3. rokem vyučován volitelný předmět Základy projektového řízení, v jehož rámci žáci získají základní znalosti v uvedené oblasti, které následně uplatňují při realizaci vlastního projektu. Každoročně na začátku 2. pololetí vznikají projektové týmy a vybírají se samotné projekty, které jsou svou náplní velmi rozmanité: sportovní utkání, orientační běh, charitativní bazar, environmentální naučné stezky, ale také praktické nácviky, jak tomu bylo v projektu nazvaném Maskovačka zdravovědy.
A právě o tomto projektu, který byl realizovaný v minulém roce, si můžete více přečíst v následujícím příspěvku Anežky Stabravové.
Ozval se signál, že je vše připraveno a může se začít. O vteřinu později naplnily sportovní halu bolestné výkřiky…
Zní to jako z hororu, ale ve skutečnosti se jednalo o realizaci projektu Natálie Trýbové, seminaristky Základů projektového řízení (ZPŘ).
Základy projektového řízení je jedním ze sedmnácti volitelných předmětů, které si žáci příborského gymnázia mohou zvolit ke studiu ve třetím ročníku. Pod vedením paní učitelky Lenky Svobodové se zde naučí dovednosti skupinové kreativity a zvládnutí všech fází vlastního projektu. Na konci školního roku pak má každý seminarista možnost uskutečnit vlastní projekt a vyzkoušet si všechny aspekty jeho realizace. Maskovačka zdravovědy, poslední ze série různorodých studentských počinů, byla připravena pro žáky druhých ročníků a sexty. Jejím cílem bylo neotřelou formou naučit žáky základům zdravovědy a myšlení v krizové situaci.
Všichni seminaristé i dobrovolní pomocníci se sešli v tělocvičně Masarykova gymnázia, aby zde dovedli projekt ke zdárnému konci. Maskovačce předcházelo několik měsíců plánování, vymýšlení a organizování, takže se každý něčeho chopil a všichni věděli, co mají dělat. Nejzajímavější bylo samotné maskování figurantů, kterého se ujali převážně žáci-skauti, u nichž jsou podobné aktivity takřka na denním pořádku. Do pár minut se hala hemžila falešně raněnými… a byl to vskutku neobvyklý pohled. Napravo dobrovolník s děsivě realistickou popáleninou na předloktí, nalevo seminarista, který vůbec nevypadal, že by mu skleněný střep v hlavě nějak překážel. Zranění jsme měli celou řadu, aby si žáci uměli poradit s různými způsoby ošetření. Vybavuji si třeba podvrtnutý kotník, zlomený nos, uříznutý prst i hysterický záchvat – všechno zdravotní stavy, z nichž každý vyžaduje odlišné ošetření.
Když byli žáci vpuštěni do haly, mohli zhlédnout scénu jak z činoherního studia. Naši figuranti totiž museli nastínit i to, jak ke svým zraněním přišli. Proto se po zaznění píšťalky daly věci rychle do pohybu a nastal chaos, na jehož konci se na podlaze tělocvičny povalovali figuranti s popáleninami, otoky a bez prstů…
Pak už bylo na druhácích a sextě, aby začali jednat. Svým způsobem byl jejich úkol jednoduchý; postarat se o raněné rozumně a podle svého nejlepšího přesvědčení. Největším problémem byla obvykle popálenina, kterou měli žáci tendenci obvazovat gázou, i když se nic takového dělat nesmí. Gáza by se totiž mohla ke spálenému povrchu přiškvařit a šla by sundat pouze za silných bolestí postiženého.
Jejich ošetřovací akce obvykle proběhla rychle. Některým se dařilo, jiní zakončili svůj zdravotnický výstup koupelí v kyblíku vody. Důležité ale je, že se rozhodně nikdo nenudil.
Když bylo o figuranty postaráno, posadili se všichni do kruhu a začalo se rozebírat, jak by měli žáci správně naložit s každým zraněním. Seminaristé se jim pokoušeli jasně, ale stručně vysvětlit, co udělali špatně, nebo je pochválit za správné jednání. Figuranti toto školení poslouchali a u toho si opravovali vlastní zranění, která se jim vlivem rychlého ošetřování mohla pokazit. Ačkoliv zranění nejsou v realitě žádná sranda, na naše figuranty byl v tomto stádiu opravdu komický pohled. Dobrovolníci i seminaristé složitě vymotávali své končetiny z obvazů nebo lovili uříznutý prst v sáčku s vodou.
Jakmile skončila první skupina, bylo nutné bleskově uklidit celé „místo činu“, přemaskovat figuranty a celé to zopakovat znovu. A znovu.
Navzdory určitým těžkostem si myslím, že byl projekt pro všechny účastníky velmi přínosný. Naučil je totiž, že zdánlivě rozumné řešení není vždy správné a že by rozhodně měli zdravovědě a první pomoci věnovat více pozornosti. Protože člověk nikdy neví, kdy mu taková dovednost přijde vhod…
Anežka Stabravová, 4.A
.
