Z deníku kvarty aneb 3 dny „poctivého studování“ v Praze
Středa 2.10.2019
Ze začátku jsme jen skupinka žáků stojící na příborském vlakovém nádraží. Ti skromnější z nás, kteří si nesbalili hromady jídla, rybářské pruty a podobné věci, mají na zádech jenom obyčejný batoh, a tak pouze pár účastníků s kufry upozorňuje okolí na to, že se jedná o trochu větší akci. Čekání na první vlak nám nepatrně znepříjemňuje zpráva o úmrtí Karla Gotta, kterou se ti opozdilejší často právě dozvídají. Jinak jsme ale všichni velice natěšení a přemýšlíme o tom, co všechno za ty tři „příliš krátké” dny stihneme vidět, navštívit a zažít. Tyto úvahy setrvávají i ve vlaku, v němž někteří preferují výhled z okna osvětlený displejem mobilního telefonu, jiní vnímají pouze hudební tóny ze sluchátek, pár z nás se utápí v hloučcích slov libovolného příběhu a ti zbývající prostě jen kecají a smějí se přes celý vagón. Po několika nekonečných hodinách už konečně všichni obhlížíme hotel Prague City na Žižkově, který bude na ten krátký čas naším náhradním domovem.
Čtvrtek 3.10.2019
Hned ráno se po výživné snídani vypravujeme do Národního muzea, kde by nás měly čekat dvě prohlídky. Tutanchamon RealExperience a návštěva Pantheonu, v němž se nacházejí busty a sochy různých slavných českých osobností. Mezi nimi budeme mít jen krátkou pauzu na oběd a odpoledne povedou naše cesty tentokrát na památník na Vítkově, kde se staneme součástí rychlého průletu významnými roky 20. století. Nyní již po konci tohoto dne můžeme potvrdit, že Tutanchamon je skutečně „real experience”. Jedná se možná o první prohlídku v historii naší třídy, která nás zaujala úplně všechny. Zajímavé propojení expozice s labyrintem promítajícím Tutanchamonův příběh a zvukem ze sluchátek bylo opravdu velice poutavé, doporučujeme jej i všem ostatním. V Pantheonu nám zprvu chyběl Jára Cimrman, dokud nám ho paní průvodkyně neukázala na obraze. Viděli jsme bohužel jen kousek těla a klobouk, protože Jára údajně právě odešel ze záběru. Plánují sem přidat i našeho nedávno zesnulého Karla? To se teprve uvidí… Na Vítkově nás nejprve vyčerpala spousta schodů. Trošku delší prohlídka se celkem líbila, některé však ve spojení s předchozími událostmi poněkud uspávala. Nádherný výhled z památníku k naší nelibosti překazila průtrž mračen, kvůli které jsme museli zrušit i večerní výlet na Petřín. Ne, že by nám to zrovna vadilo…
Pátek 4.10.2019
Náš poslední den zakončovala návštěva Lidic, která všem vzala úsměv z tváří. Některým děvčatům tam naopak přidala i pár těch slz. Navíc byla „kosa jako blázen” a ne všichni se vhodně oblékli. Každopádně nikdo nelituje pobytu zde a domníváme se, že každý člověk by si na to místo plné vražd nevinných, bezpráví, potoků slz, naplněných obav a marných očekávání měl alespoň jednou ve svém životě zajet. Třeba i jen proto, aby se tahle tragédie už nikdy neopakovala. Navštívili jsme i jeden z domů lidických žen, které se sem po válce nastěhovaly zpátky. Nikdo z nás se nedivil tomu, že ve svých domácnostech odmítly používat plynový sporák. Po tomto fyzicky a zejména psychicky namáhavém dopoledni jsme se ještě na pár hodin podívali do centra Prahy – každý tam, kam měl chuť. Nakonec jsme si ale přeci jen museli sbalit svá zavazadla a s nástupem do vlaku jsme si začali vybavovat všechny ty krásné i méně hezké vzpomínky, které společně na tento výlet budeme uchovávat. Doufáme, že se do Prahy zase někdy v budoucnu podíváme, aby mohla přibýt nějaká nová stránka do tohoto kvartánského deníku.
Jana Netušilová, kvarta
o
Exkurze se uskutečnila v rámci pokusného ověřování „Vzdělávacích programů paměťových institucí do škol“. Realizátorem pokusného ověřování je Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, finanční dotaci poskytlo MŠMT.
