Vzhůru na Chemickou olympiádu!

Po skvělém úspěchu žáka oktávy Richarda Křapáčka v krajském kole Chemické olympiády následovalo napínavé čekání na zveřejnění nominací do národního kola této soutěže. V polovině ledna bylo jasno. Ríša byl pozván do Hradce Králové, kde v prostorách Farmaceutické fakulty UK ve dnech 29. 1. – 1. 2. 2018 proběhlo Národní kolo 54. ročníku Chemické olympiády kategorie A. Ani tentokrát Ríša nezklamal. V konkurenci 46 chemiků obsadil pěkné 25. místo a titul úspěšného řešitele mu unikl o pouhé 0,2 bodu.

Za vzornou reprezentaci našeho gymnázia na celostátní úrovni prestižní soutěže mu patří velké poděkování. Doufejme, že svou pílí a nadšením bude inspirací pro další žáky školy ať již na poli chemickém či v jiných vědních oborech. Jak Ríša náročné čtyřdenní klání prožíval a co považuje za svoji největší výhru, se můžete dočíst v jeho poutavém vyprávění.

o

„Národní kola středoškolských soutěží pro mě byla velkou neznámou. Živě jsem si představoval soutěžící, kteří neváhají obětovat oblíbené soutěži noc naplněnou spánkem či všemožné dýchánky s přáteli a kteří mají zkrátka pod čepicí díky své nekončící píli a odhodlání. I když se chemii s radostí věnuji, stále o ní přemýšlím jako o užitečném koníčku, nikoli jako o honbě za úspěchy. O to více si vážím účasti v soutěžích, kde výsledné umístění může na tváři vykouzlit úsměv, ale v žádném případě není důvodem k sebekritice.

Po přijetí pozvánky do Národního kola Chemické olympiády, které se konalo v Hradci Králové od 29. ledna do 1. února 2018, jsem byl chvíli v šoku, co se to vlastně děje. Když mi došlo, že se můžu těšit na čtyři dny naplněné chemií a poznáváním nových míst i lidí, zaplavila mě vlna radostného očekávání. S pomocí paní doktorky Svatavy Sumbalové a paní magistry Ivety Ulčákové, které se mi vytrvale věnovaly nad rámec běžné výuky, jsem měl zařízeny jízdenky i ideální podmínky ke studiu a přípravě, za což opravdu moc děkuji.

Nastal první den a já se vydal několika vlaky spolu s obrovským zavazadlem vstříc hotelu Černigov u hlavního nádraží v Hradci Králové, kde probíhala prezence. Již tehdy všichni soutěžící dostali plášť, tašku s uvítací nadílkou, časový rozvrh i plánek části města, ve které nám bylo předurčeno se následující čtyři dny pohybovat. Nechyběly dokonce ani visačky, které byly užitečné nejen pro bezplatnou přepravu trolejbusem, ale i jako pomůcka k snadnějšímu seznamování se mezi soutěžícími. Ubytováni jsme byli ve dvoulůžkových pokojích se samostatnou koupelnou a dokonalým výhledem na budovu hlavního nádraží. Po seznámení s dočasnými spolubydlícími nás čekalo slavnostní zahájení v tamějším muzeu nesoucím symbolický název Museum. Vedle monologů předních představitelů Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, společnosti Unipetrol a samotného Hradce Králové jsme byli obohaceni o intenzivní hudební zážitek zprostředkovaný lokálním smyčcovým kvartetem či o přednášku týkající se syntézy léčiv.

První večer byl zakončen v botanické zahradě, u níž se konal raut. Dobrovolné prohlídky zahrady jsem se zúčastnil a nemohu popřít její zajímavost, musím však podotknout, že paní průvodkyně měla solidní výkon umocněný vysokým počtem latinských názvů různorodé flory, jež si pamatovala i bez jakýchkoli zápisků. Potvrdilo se mi pevné pouto mezi biologií, tedy přesněji botanikou, a latinským jazykem.

Druhý den jsme dopoledne vypracovávali teoretickou část. Během tří hodin jsme museli řešit různorodé problémy, a to z několika nastudovaných témat. Jako příklad uvedu sloučeniny s těžkým vodíkem (deuteriem), termické rozklady dusičnanů a molekulové orbitaly oxidu uhelnatého v části anorganické; substituční efekty v bifenylu, syntézy fenolu a derivátů benzenu z BTX směsi (směs vzniklá krakováním ropy obsahující benzen, toluen a xylen) v části organické; chemické bilance procesů spojených s výrobou bionafty a sledování nejrůznějších vlivů na průběh reakce v reakční nádobě v části fyzikální; dědičnost genetické informace (a to zejména mitochondriální) a užití DNA ve forenzní analýze v části biochemické. Po náročném testu jsme se naobědvali a odpoledne navštívili planetárium. Tam mě zaujalo individuální zaměření, kdy jsme nemuseli jen poslouchat monolog paní s mikrofonem, ale velká část programu byla věnována dotazům a projekci „na míru“ po zvolení planety, měsíce, hvězdy či souhvězdí. V temné kruhové místnůstce nám bylo příjemně a zakončení formou zajímavého filmu o cestách lidstva ku schopnosti létat nám umožnilo odpočinout si od dopolední teorie.

Třetí den byl opravdu nabitý. Všichni soutěžící byli rozděleni celkem na čtyři skupiny. Já jsem měl štěstí a praktickou část jsem prováděl již dopoledne, zatímco odpoledne mě čekala prohlídka města a divadelní představení. V praktické části jsme měli za úkol izolovat kyselinu acetylsalicylovou ze čtyř tabletek blíže nespecifikovaného léku. Byl jsem nucen připomenout si říjnová praktika pro školní kolo ChO, kde jsem podobně vyráběl kyselinu benzoovou z toluenu. Ve zkratce: tabletky jsme rozpustili v chloroformu, nechali zahřívat ve vodní lázni s připojeným chladičem, poté jsme roztok za horka zfiltrovali. Tento roztok jsme pak převedli do dělicí nálevky, nechali zreagovat s jedlou sodou, extrahovali jsme jednu fázi od druhé, za pomoci pH papírku jsme určili fázi anorganickou a organickou. Proces s dělicí nálevkou jsme opakovali třikrát, anorganickou fázi jsme za snížené teploty okyselili koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou a nakonec proběhla filtrace za sníženého tlaku přes Büchnerovu nálevku. Bílé krystalky jsme na samém konci vítězoslavně přenesli na Petriho misku. A ještě pro případ, že bychom měli málo práce, jsme dostali za úkol vyplnit pár cvičení týkajících se kyselosti a zásaditosti nejen typických sloučenin, ale zejména iontů, a to i organických. O zábavu nebylo nouze.

Po vyčerpávajícím dopoledni (pro některé z nás) jsme se opětovně zašli naobědvat. Později odpoledne jsme se shromáždili před Museem ve městě a během necelé hodinky prošli nejzajímavější budovy města s průvodkyní. I když nejsem architekturou příliš interesován, zaujala mě řada domků, které hrály různými barvami. Každý představoval jednu barvu a dříve byl využíván právě jedním z členů jezuitského řádu. Osobitost těchto domků, stejně tak jako celého města, je tedy nepopiratelná. Ihned po ukončení prohlídky jsme se vydali směrem k divadlu, kde jsme zhlédli představení divadla Drak, které nejenže bylo němé, ale taky plné speciálních efektů – nechyběl kouř či návaznost mezi částmi promítanými na plátno v zadní části pódia a částmi hranými. Po představení jsem tleskal vestoje, natolik mě uchvátilo. Přesvědčil jsem se, že slova opravdu nejsou všechno. Na zhlédnuté představení budu vzpomínat ještě dlouho. Po divadle následoval poslední večerní raut, kde, podobně jako předešlé dny, docházelo k intenzivní komunikaci a socializaci soutěžících.

Poslední den pobytu v Hradci Králové a zároveň první únorový den probíhal již klidněji. Společně jsme posnídali a posléze se vydali na slavnostní vyhlášení vítězů. Vyjmenováni byli všichni soutěžící a začalo se od posledního. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem zjistil své umístění na 25. místě s 59,8 body. K zařazení k úspěšným řešitelům to sice nestačilo, ale nově nabyté zkušenosti, zážitky i vztahy – to je ta pravá výhra. Všichni bez výjimky dostali diplom, časopis, USB flash disk a tašku s kalendářem a různými kancelářskými potřebami. U úspěšných řešitelů a zejména u nejvyšších pozic se již celková hodnota cen zvyšovala. Bylo znát, že soutěžící, včetně mě, jsou za ceny opravdu rádi. A není divu. Aspoň jsme měli co číst cestou domů a flash disk na studijní materiály je taktéž velmi užitečný.

Rád bych však podotkl, že na soutěžích nikdy nemůže sebelepší výhra předčít nově navázané vztahy s ostatními, což můžu z vlastní zkušenosti potvrdit. Rozhovory s ostatními soutěžícími byly zábavné, inspirující a místy k zasmání. Právě tuto zkušenost bych ani zlatem nedokázal vyplatit. Je mi příjemně na duši, když si uvědomím, jak chemie dělá čest svému jménu. Nejenže má za úkol umět popsat chemickými reakcemi různé děje, ona sama se mi jeví jako katalyzátor překrásné reakce, kdy ze skupiny lidí interesovaných v chemii rázem vznikne skupina přátel. Chemie je úžasná věda a bylo mi ctí se jí věnovat o něco více než jen v rámci vyučování. Pro všechny nadšence jsou dveře otevřené a pláště i knihy připraveny, takže není nad čím váhat. Baví tě chemie? Tak vzhůru na Chemickou olympiádu! Získat můžeš mnohé – vědomosti, praxi v laboratoři, nové přátele… A to se vyplatí, ne?“