Vysoké Tatry opět v hlavní roli

V září jsme opět vyrazili se žáky třetích ročníků do Vysokých Tater na vysokohorskou turistiku. Ze startu jsme zvolili výstup na Tri Koruny. Tento lehký a krátký výlet na skalní vyhlídku otestoval připravenost účastníků.

Druhý den jsme začali naostro. Lehkým stoupáním ze Štrbského plesa vyrazilo skoro čtyřicet odhodlaných žáků směrem k Popradskému plesu. Tam teprve začínal výstup na hraniční horu Rysy. Tento nejvyšší vrchol Polska je oblíbeným cílem turistů z obou států. Dlouhé stoupání serpentinami na Žabie plesá bylo únavné spíše psychicky, neboť vidět nad sebou neustále další zatáčky optimismu nepřidá. Někteří žáci, drsní hoši, se rozhodli vyzkoušet výzvu a vynést na Chatu pod Rysmi proviant. Ten si může každý zájemce naložit na Popradském plese a vynést těch 15 kg dalších 1000 výškových metrů na chatu. Zvládli to. Na chatě jsme si dali výbornou česnečku a vyrazili na poslední úsek, na vrchol Rysy (2503 m n. m.). Cestou dolů začalo pršet, a tak cesta přes řetězy a žebříky začala trochu klouzat, stejně jako kameny na chodnících. Ale všichni se po tatranských chodnících pohybovali jako zkušení horalé a ve zdraví zvládli i návrat na Štrbské pleso.

Další den jsme začali lanovkou na Hrebienok. Počasí zatím přálo, slunce svítilo, a tak se šlo dost rychle. Na Téryho chatě jsme se posilnili zelňačkou a čekali na zbytek vrcholového týmu. Mezitím se přes hřebeny Tater převalila velmi hustá mlha a další trasa v ní zmizela. Nakonec jsme se rozhodli pokračovat a zdolat Priečne sedlo (2352 m n. m.). Museli jsme se držet více pohromadě a dávat pozor, ať neztratíme značku. Naštěstí skála neklouzala, a tak jsme v pořádku zvládli vyšplhat přes nejdelší řetězy v Tatrách do sedla. Mlha se na vrcholu rozestoupila, a my jsme uviděli další dnešní cíl, Zbojnickou chatu. Dvě hodiny přes kamenné pole a kolem dvou údolí a chata byla před námi. Zpestřením byl kamzík, kterého očividně turisté nechávají klidným, pásl se jen pár metrů od chodníku. Jen jsme dorazili na chatu, začalo pršet. Vydatně pršelo asi hodinu. Dali jsme si další polévku a čekali. Hned jak déšť ustal, jsme vyrazili dolů na lanovku. Po 8 hodinách pochodu jsme unaveni padli na sedačky autobusu a vyrazili na ubytovnu.

Čtvrtý den jsme zvolili kratší trasu. Znovu jsme vyrazili ze Štrbského plesa, ale tentokrát k vodopádu Skok. Vodopád jsme zdolali pomocí dalších řetězů a přes kamenné pláně stoupali k Capiemu plesu. Přes vrchol se přihnala zase velmi hustá mlha a zakryla Bystou lávku, náš dnešní vrchol. Pomalu jsme stoupali výš a výš, a skála začínala být dost kluzká. Zpomalili jsme postup a hledali bezpečné místo pro každý další krok. Závěrečné řetězy byly nejtěžší, hlavně díky vodě a mlze. Celý tým nakonec Bystrou lávku (2300 m n. m.) bezpečně zdolal a za další dvě hodiny si užíval poslední zaslouženou polévku na Chatě pod Soliskom. Poslední pohled z výšky na Štrbské pleso, poslední lanovka, poslední autobus z výpravy.

Všichni unaveni, ale šťastní, že i přes počasí a občas nepříznivé podmínky jsme to všichni zvládli. Večerní posezení u ohně, opékané klobásy a zpěv za doprovodu kytar udělal krásnou tečku za sportovním kurzem a jeho VHT části.

 Mgr. Jiří Svoboda, instruktor sportovního kurzu