Stříbrná expedice v Krušných horách 2022
Naše stříbrná expedice DofE vedla z nejvýše položeného města v Čechách, Božího Daru, do Karlových Varů. Trasa vedla lesem i loukou, městem i vesnicí, cestou jsme vyzkoušely všechny barvy turistických cest, lesní pěšinky i cyklostezky. Expedice započala nedělního večera po sedmi hodinách cesty vlakem a autobusem poněkud deštivě. Mlha, chlad a nikde ani živáčka. Naštěstí se velice rychle projevilo horské prostředí a počasí se začalo obracet k lepšímu. Mlha odešla, přestalo pršet, mraky se postupně rozpouštěly a nakonec se počasí ustálilo na polojasné obloze. Naší šestici konečně začala dlouho očekávaná a plánovaná expedice.
Vyrazily jsme směrem k Božídarskému rašeliništi a přenocovaly u jednoho z turistických přístřešků. Postavily jsme si stany a uvařily první jídlo naší expedice, tortilly se zeleninovou omáčkou a čedarem. Ochladilo se, ale stmívalo se později, než jsme čekaly, světlo bylo ještě o půl desáté.
Do pondělního rána jsme se všechny probudily velice neochotně, neboť byla na tuto dobu, tedy konec května, neskutečná zima. Ranní slunce sice hřálo, ale mrazivý vzduch jako by bránil i sebemenšímu oteplení. Odpověď na otázku, jestli opravdu na přelomu května a června mrzlo, nebo zda bylo lehce nad nulou, se dostavila brzy a to při balení stanů v podobě zmrzlých kapek rosy. Toho rána jsme se rozhodly pro změnu dalšího místa na přespání, jelikož další noc měla být ještě mrazivější. Vybraly jsme si prostorný celodřevěný turistický přístřešek, čekalo nás tedy téměř 20 km. Prošly jsme Božídarské rašeliniště, vystoupaly na horu Plešivec, odkud byl, mezi častými krátkými přeháňkami, krásný výhled do okolí, viděly krásné, ale docela malé Perninské rašeliniště a už zbývalo jen poslední stoupání kolem Dračí a Trousnické skály. Konečně jsme dorazily, uvařily si těstoviny s omáčkou a daly se do chystání pevnosti. Postavily jsme si konstrukci stanů, které jsme umístily do přístřešku, plachty jsme daly sušit a vchod do přístřešku jsme zatarasily pláštěnkami, aby dovnitř neproudil studený vzduch.
Následující ráno jsme se vzhledem k náskoku v trase rozhodly nespěchat. Bunkr zabral, bylo tepleji a počasí bylo nádherné. Ráno jsme se vydaly na Trousnickou skálu a v cestě pokračovaly v poledne. Dnešní trasa vedla z hor blíže k civilizaci, kolem luk a rybníků, cílem byl lesík nad obcí Velký Rybník. Stany jsme si rozvinuly vedle obory v krásném slunném lese, konečně bylo teplo a nepršelo. Uvařily jsme si večeři, snědly jsme večeři, užívaly jsme si hezkého večera a najednou… déšť! Už zase déšť! Ochladilo se, přišly mraky a bylo po všem.
Ve středu jsme měly v plánu projít si Karlovy Vary a přespat v lese nad nimi. Bylo znát, že se již blížíme cíli. Po cestě jsme míjely jednu obec za druhou a Vary už byly na dohled. V altánu nad městem jsme si uvařily oběd v podobě vařených kukuřic a vydaly jsme se projít lázeňské kolonády. Zbývalo již jen najít místo k poslednímu spaní a ráno vyrazit na dlouhou cestu domů. Přenocovaly jsme v prostorném Fibichově altánu, což je jeden z největších turistických přístřešků na Karlovarsku, ani stany nebylo třeba stavět.
Ráno jsme ještě sešly zpět do města, našly autobusovou zastávku Karlovy Vary Terminál a expedice byla u konce.
Expediční tým kvarty
.
.
.
