Šestihodinová putování od bodu A do bodu Z

Jednoho březnového úterního rána se mezi žáky na autobusové zastávce u školy šířilo dychtivé očekávání. Početná skupina, jež byla složena z žáků septimy a 3.A, se totiž měla vypravit na zeměpisnou exkurzi do pivovaru Radegast, výrobny lahodných medových dortů Marlenka a nošovického závodu Hyundai. Konečně se v zatáčce objevily oba naše autobusy („degustační” a „nedegustační”) a my do nich nastoupili podle toho, zda jsme již dosáhli plnoletosti, či nikoliv. Nutno podotknout, že leckteří sedmnáctiletí spolužáci byli z nařízení jet v nedegustačním autobuse zarmoucení, ale dovolím si říct, že jim zážitky z exkurze nakonec vše vynahradily.

Nedegustační autobus nás nejprve vyložil u věhlasného nošovického pivovaru, přičemž u jeho vchodu stál na stráži slovanský bůh pohostinnosti, plodnosti a úrody – samotný Radegast, po němž je pivovar pojmenován. Ve vstupní hale nás uchvátily vystavené pivní lahve za vitrínou, které však byly (ke zklamání většiny přítomných) prázdné. Následoval výklad nejen o historii pivovaru (první várka zde byla uvařena před téměř padesáti lety), ale i o samotné zdlouhavé výrobě piva. Příprava našeho takřečeného tekutého zlata počíná v procesu sladování, kdy se ječmen namáčí, poté vyklíčí a vzniká z něj slad, který se suší. Výrobní postup vedoucí k produkci žádaného moku zahrnuje dále např. šrotování, rmutování nebo scezování. Během výkladu jsme se pomalu přesouvali ke gigantickým tankům, kde pivo kvasí, a posléze navštívili různé budovy, kde nás mimo jiné uvítala intenzivní vůně, která již byla aromatu hotového piva téměř na dosah.

Dalším bodem na programu se stala prohlídka proslulé společnosti Marlenka, kde jsme si vynahradili zamítnutou degustaci piva ochutnávkou rozličných medových výrobků. Zatímco se nám lahodné zákusky rozplývaly na jazyku, poslouchali jsme zároveň poutavé vyprávění o firmě, jež před čtrnácti lety začínala v malé kuchyni s jediným zaměstnancem. Dnes ovšem podnik disponuje více než dvěma sty zaměstnanci, kteří s pomocí unikátní výrobní linky za hodinu zhotoví 1000 kusů těchto dortů. Toho jsme také byli vzápětí očitými svědky, když jsme zkoumali proces výroby krok po kroku – od vytvoření těsta až po finální ozdobení dortu, jeho zabalení do fólie a uskladnění na paletu.

Poslední zastávka našeho putování po významných firmách našeho regionu náležela výrobnímu závodu Hyundai. Po zhlédnutí zajímavého minifilmu jsme obdrželi žlutou vestu a sluchátka s něčím, co se na první pohled trochu podobalo vysílačce. Po podrobnějším probádání jsme ale rozčarovaně zjistili, že žádná špiónská hra se nekoná. Vyzbrojeni těmito náležitostmi a navíc ochrannými brýlemi jsme hrdě nakráčeli do vláčku, který s námi pozvolným tempem projezdil lisovnu, svařovnu a montovnu. Díky svým ochranným brýlím jsme si připadali jako chemici, tamější zaměstnanci nás ale za okamžik vyvedli z omylu – prý jsme vypadali spíš jako potápěči. Proměna z obyčejných kusů plechu v nové auto byla fascinující a přitom snad ještě složitější, než jsme si mysleli.

Po návštěvě této společnosti jsme naši exkurzi ukončili a vrátili se zpět do svých domovů nabiti zážitky. Exkurze byla dle mého názoru zdařilá a užitečná hlavně z toho důvodu, že jsme měli možnost zhlédnout výrobu v praxi, což je vždy přínosnější a efektivnější než jen prázdná teorie.

Tereza Gottwaldová, Sp