Restart opět uspěl

Reportáž z celorepublikového kola vyhlášení soutěže Školní časopis roku 2019

Je brzké páteční ráno 22. listopadu 2019 a já, jako úplný bažant školní redakce, vyrážím s dalšími členy na celorepublikové kolo čtrnáctého ročníku soutěže „Školní časopis roku”.

Cesta autobusem je poměrně dlouhá, ale já se aspoň dozvídám, jak to v Restartu chodí a jaká jsou očekávání od letošního ročníku. Jelikož jsem opravdu bažant, tak mým spolusedícím je náš pedagogický doprovod. Když už nám dojde téma v rámci Restartu, prohodíme pár slov o knihách, které nás v poslední době zaujaly.

Dorážíme do cíle. Teda předcíle. Teď přichází otázka, jak se vůbec dostaneme na místo konání. První možností je, že budeme (pro)následovat jiné redakce, ale tu nakonec opouštíme. A dáme přednost možnosti číslo dvě, pomůže nám aplikace Google maps. Nasazujeme tempo a povede se nám trumfnout i ty, kteří jeli tramvají. Jsme na místě. A my se jdeme dobrovolně mačkat, abychom se mohli zapsat. Ve chvíli, kdy se dostáváme na řadu, pro mě nastává šok. Místo bagety, na kterou se spousta účastníků těší, dostaneme ubohou pletýnku.

S pocitem zklamání zdoláváme ranní rozcvičku v podobě několika pater schodů. Každoroční proslov pana Kantora v aule je naštěstí rychle za námi a nastává další otázka, co budeme do vyhlášení dělat. Pestrá nabídka různých workshopů připravená v rámci Multimediálního dne na katedře mediálních studií a žurnalistiky dává prostor si vybrat, některé přednášky lákají více, některé méně. Nejvíce asi nakonec láká kavárna s bohatou nabídkou občerstvení, tam strávíme docela hodně času, je třeba se na slavnostní vyhlášení dobře připravit a obalit si nervy.

V aule plné redakcí ze všech koutů republiky panuje nervozita a nedočkavost. Pan Kantor nás napíná a ještě před zahájením pořizuje fotky. Nastává moment M. A je to tady. “1. místo za obsah v kategorii střední školy získává Restart.” Zvedáme se a jdeme si přebrat diplom a cenu. Po druhé naše jméno zazní v celkovém umístění, kde oproti loňsku skáčeme o příčku výš a obsazujeme 4. místo. S nadšením a pýchou si jdeme pořídit fotky s diplomy. Oddechl si i pedagogický doprovod – nejeli jsme sem marně a to, co děláme, má smysl.

Teď už nás čekají jen dvě hodiny volna, cesta domů a naše výprava bude u konce. Před odjezdem si jdeme koupit nějaké drobnosti a někteří z nás i jídlo. A pak už následuje jen pohodová jízda a skvělá nálada ve vlaku.

Všichni vyčerpaní z dnešního vstávání a celého dne máme plány na večer jasné. Ten den ale za tu celoroční práci, což pro mě jakožto nováčka neplatí, stál.

Irena Smolíková, 1.B