PRIMA a jejich PRIMA adapťák 2020

Je pátek, třetí zářijový týden. V deset dopoledne se to obvykle na příborské zastávce „u škol“ zrovna lidmi nehemží, ale tentokrát se tady potulují podivně nervózní bytosti, některé samy, některé v párech. Potěžkávají klíčky od aut a zraky upírají ke křižovatce. Už jedou? Už. Autobus plný drobných obličejíků novopečených frekventantů našeho gymnázia vyhazuje blinkr a rodiče se vrhají ke svým potomkům, aby jim pomohli s taškami a zahrnuli je desítkami všetečných (z pohledu dotazovaných) a nezbytných (za tázající) otázek…

Podívejme se, jak takový dialog třeba mohl vypadat.
Máma: „Honzíku, tak jak bylo?“
Syn: „Dobře.“
(překlad z řeči „pro rodiče“ do jazyka „normálních lidí“: bylo to úplně super, skvěle jsem se bavil a neměl jsem ani čas ti napsat zprávu)

Máma: „“Co jste dělali?“
Syn: „Nic.“
(překlad: pořád jsme něco hráli, byly to hry venku i vevnitř, bavilo mě to všechno, třeba ta, jak jsme stavěli modul pro vajíčko letící na Mars. Nebo jak jsme běhali na všechny možné vrcholy jakože Himalájí, abychom získali postup, to jsem málem umřel, ale nakonec jsme to vyhráli)

Máma: „Jak vařili?“
Syn: „Normálka.“
(překlad: jídlo nemělo chybu, mohli jsme si přidat, kolik jsme chtěli. Na snídani jsme si nabírali sami, co máme rádi, byla tam šunka, sýry, pomazánka, lupínky, kuličky… Nejvíc mi chutnaly špagety, ale řízek byl taky mňamka a vlastně i to rizoto, rajská – všechno bylo super)

Máma: „A co instruktoři a učitelé?“
Syn: „Co jako, byli tam.“
(překlad: byli pořád s námi, pouštěli nám k hrám písničky, pomáhali nám, když jsme už nemohli a všechno nám dobře vysvětlili. A naše třídní je hodná. Ani Svoboda není tak děsný, jak se na první pohled zdá 🙂

Máma: „Takže se ti tam líbilo?“
Syn: „Jo. Kdy zas někam pojedem?“
Vypadá to, že adaptační kurz primy se vydařil. Probíhal na Bílé v Beskydech a počasí primánům přálo – podzim se tvářil jako léto a přijeli opálení a spokojení. A že celá třída musela na další týden do karantény, protože kdosi tam kdesi měl pozitivní test? To nás v téhle složité době asi muselo dřív či později potkat a aspoň se nám ti naši budoucí právníci a doktoři po kurzu pořádně dospali…

Kurz byl spolufinancován z rozpočtu města Příbora.

Krátký videoklip z adaptačního kurzu

Lenka a Jan Ocáskovi

o

o