Přes hřebeny Alp až na Sibiř…

Psal se zrovna čtvrtek (konkrétně sedmý den druhého měsíce tohoto roku), když urputné přípravy (táhnoucí se několik týdnů, ba dokonce i měsíců) konečně vyústily v Multikulturní den, jaký – troufám si říci – půda Masarykova gymnázia ještě nezažila.

Žáci prvního ročníku, kvinty a vybraní poutníci z řad starších žáků, jež přivábil příslib možného občerstvení, měli možnost zhlédnout celkem šestici vystoupení, realizovaných pod taktovkou bezmála devadesáti statečných druháků a jejich ještě odvážnějších kantorek.

Lehký strečink si pro diváky připravila skupina francouzštinářů z druhého ročníku – neustálým mizením za a vyskakováním zpoza plachty nemile potrápila líné krky, snažící se byť jen letmo zahlédnout Sněhurčino překrásné srdce. Němčináři ze sexty naopak přišli s jedinečnou příležitostí prosvištět celou spolkovou republiku – od Berlína přes Oktoberfest -, přičemž pozornost posluchačů zajistili tradiční drážďanskou štolou, svým způsobem pozdní upomínkou vánočního času. Jak ruštináři, tak němčináři č. I z druháku zcela po svém ztvárnili tradiční disneyovku – Zolušku či Aschenputtel. Obě verze sklidily nemalou vlnu potlesku. Rotkäppchen a Biene Maja – i tyto skvosty patří k německému národnímu dědictví. Němčináři č. II. rovněž svým zpěvem téměř dovedli publikum k slzám. Pomyslnou třešničku na dortu pak zasadila druhá francouzská skupinka. Cestu za skvosty tamější gastronomie (v podobě bretaňských palačinek, výběrových sýrů, croissantů a (ne)pravých bublinek ze Champagne) zpestřilo zcela nečekané zjevení víly kmotřičky, jehož zapříčiněním pak bylo potřeba vyvětrat v celé aule. Zároveň nezasvěceným odhalili taje a reálie každodenní výuky.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že o zábavu vskutku nebyla nouze. Všechna vystoupení se vyvedla, nikdo nedostal všemi nenáviděné okno (nebo to přinejmenším mistrně zamaskoval), kulisy ani účinkující neutrpěli viditelnou újmu – přehlédneme-li zapůjčené kriegely málem střelené na Bazoši a mokrou podlahu.

Nechť tyto hrdinské herecké  – a především jazykové – výkony neupadnou v zapomnění a poslouží coby bohatý pramen inspirace v budoucích letech!

Alice Holáňová, sexta