Pražská exkurze

Je středa 12. října 2016, hodinky signalizují půl jedenácté ráno, fouká mírný mrazivý větřík. Ve vzduchu je cítit napětí, „natěšenost“ a očekávaný nevalný zápach pražského hlavního nádraží. Početná skupinka mladých nadějných lidí, také známých jako žáci čtvrtých ročníků Masarykova gymnázia v Příboře, postupně vystupuje z vlaku. V jejich tvářích se zrcadlí odhodlání vyrazit vstříc dobrodružství v podobě cesty se zavazadly na ubytovnu a nabitého programu, který první den skýtal.

Původní plán, vydat se na prohlídku Josefova, ztroskotal, nicméně žádného z přítomných ani nenapadlo zahálet, tudíž se třídy kolektivně vydaly ke kostelu svatých Cyrila a Metoděje a neméně známé krypty pod ním. Vyčerpávající výklad o historických událostech spjatých s tímto místem a hrdinství československých parašutistů mohl každý z žáků vstřebat po svém, nastal rozchod. Setkali jsme se až v podvečerních hodinách zpátky na ubytovně, kdy se každý podrobil nejprve zkulturnění svého vzezření, a poté i své duše, jelikož další zastávkou bylo Divadlo na Vinohradech. Hra „Nepřítel lidu norského“ dramatika Ibsena si sice vysloužila smíšené ohlasy, ovšem naštěstí se nedá říct, že by si, navzdory titulu, někoho vyloženě znepřátelila.

Po spánku spravedlivých, jehož se všem po zásluze dostalo, nás druhého dne čekala sentimentální prohlídka židovského města. Melancholie ale ze všech rozechvělých duší rychle opadla, neboť poté následovaly toužebně očekávané divoké chvilky osobního volna. A ty z rozvášněných žáků, kteří se ani za celé odpoledne nenabažili velké Prahy dosyta, čekaly ještě neméně divoké chvíle, strávené hluboko v koženkových sedačkách Nové scény Národního divadla, kterážto si vzala za čest poškádlit naše zraky avantgardním a diskuzi vyvolávajícím představením „Spolu/Sami“. Ti, kteří ani nyní neměli dost, vpravdě otrlí jedinci, si jako dezert dali unikátní komentované noční toulky Prahou na pozadí jiskřivého festivalu SIGNAL fest.

Poslednímu dni vévodila prohlídka historické budovy Národního divadla, která, co do své zajímavosti, nezůstala za uplynulým programem nikterak pozadu. S klapnutím mosazné kliky masivních dveří, jež se nekompromisně zavřely za posledním příborským návštěvníkem, však nastal čas pomýšlet na návrat. Naše srdce byla obtěžkána. Avšak nejen žalem z opouštění hlavního města, ale především také bohatými dojmy a zážitky. A úsměvy nad všemi těmi vzpomínkami nenechávají nikoho na pochybách, že šlo o po čertech vydařenou exkurzi.

Aleš Chromečka & Daniel Carbol, oktáva