Po stopách velkých šelem

Nekonečné beskydské pahorky maskované sněhovou pokrývkou, mlžný opar zahalující tiché bory i opuštěné horské chaty. Už při příjezdu na Pustevny nás okouzlila tajemná atmosféra lesa znásobená tím, že zde nebylo kromě nás a našeho průvodce po lidské bytosti ani stopy. Naopak různorodých zvířecích stop si naše skupina biologického semináře užila dosyta. Určovali jsme rozdíly mezi stopami jelena a srnce, nadšeně jsme si pořizovali fotografie mohutných stop rysa a drobných stop veverky ve sněhové pokrývce, obdivovali drobné holubinky a kuřátka, kterým ani nemilosrdný mráz nevadil. Dějepisní nadšenci se však dočkali i letmé historické vsuvky, když se před námi znenadání zjevil na první pohled nenápadný pomník 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Přes svou strohost a zdánlivou obyčejnost z něj vyzařovala jakási zvláštní energie, jako by nás padlí vojáci doprovázeli jako tiší společníci na naší cestě. Následnou strastiplnou výpravu přes spadlé kmeny a bludné balvany umocňovalo zvlášť sychravé počasí. A už v necelé polovině října také mnozí kvůli svým klouzavým podrážkám pocítili sníh na celém těle. Nutno podotknout, že honba za stopami lesní zvěře či fotopastmi byla mnohdy vykoupena kýbly potu, po každém strmějším výstupu nás však ovládl pocit zadostiučinění a radosti.

Tereza Gottwaldová, septima