Nedatluj!

Psát na počítači jako datel, tzn. pouze jedním prstem každé ruky, je sice možné a řadě lidí to stačí, musí se ale smířit s tím, že jejich texty budou vznikat s velkou námahou, pomalu a často s chybami. Proč nezapojit i zbývající, doposud zahálející prsty? Chci psát jako drak, ne jako blesk, který jen sem tam uhodí. To si řeklo zhruba 30 žáků naší školy, kteří se na začátku tohoto školního roku přihlásili do nově otevřeného kroužku s názvem „Psaní všemi deseti“, který je financován z prostředků Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v rámci realizace pilotního programu „Podpora rozvoje kompetencí pro psaní všemi deseti“.

Žáci byli rozděleni do dvou skupin a scházejí se jednou týdně v odpoledních hodinách (jedna skupina v úterý s vyučující Mgr. Janou Drlíkovou a druhá ve středu s Mgr. Monikou Šimíčkovou), aby trénovali psaní na školních noteboocích. K dispozici mají výukový program ZAV, pomocí kterého se postupně učí psát hmatovou metodou jednotlivá písmena a další znaky české klávesnice. Pokud žák určité cvičení zvládne, postupuje dál, v opačném případě však klesne o několik úrovní, aby si danou věc znovu a lépe procvičil. Dlužno dodat, že úspěchy i neúspěchy jsou mnohdy doprovázeny patřičným slovním komentářem nebo výkřikem do jinak tiché třídy. Chce to prostě trpělivost a pevné nervy, platí zde stoprocentně, že žádný učený z nebe nespadl.

Cílem kroužku je, aby se naši odpůrci datlování dopracovali v tomto školním roce až ke cvičení s číslem 1 200, což jim umožní ovládat celou českou klávesnici „všemi deseti“. Trénovat pouze jedenkrát týdně by k tomu samozřejmě nestačilo, proto je pro všechny přihlášené žáky zakoupena také domácí licence ZAV, která jim umožňuje pokračovat plynule ve cvičeních mimo školu. Ne každý žák postupuje stejně rychle, některým se daří více, jiným méně a záleží i na tom, kolik času domácímu procvičování věnují. Ve škole pak mají možnost nahlédnout do tabulky, v níž jsou účastníci seřazeni podle dosažených cvičení, což je může motivovat k lepším výkonům.

o

A co na to samotní účastníci? Zde jsou dojmy některých z nich:

Moc mě psaní všemi deseti baví, hodně píšu i doma. Někdy se zaseknu u těžkých cvičení (např. opisování odzadu nebo u desetiminutového cvičení), ale jinak to jde.

Psaní všemi deseti mě baví a pomáhá mi při psaní všech referátů a projektů do školy. Když píšete deseti prsty, je to mnohem rychlejší. Jsem ráda, že mám tu možnost naučit se to.

Psaní všemi deseti je v dnešní době úplná samozřejmost. Při jeho učení se však musím často přemáhat k pravidelnému cvičení a možná proto jsem taky oproti ostatním zhruba ve třetině dosažených výsledků. Pravidelné cvičení je hodně důležité.

Při pravidelném cvičení se psaní všemi deseti naučí poměrně rychle, však cvičení jsou někdy tak zvláštní, že si až člověk říká, jak tohle mohl někdo vymyslet. A ten stres co u toho je, někdy se i nadává a křičí 🙂

Jsem rád, že do „Psaní všemi deseti“ chodím, protože umět rychle a dobře psát na počítači je velmi užitečná výbava pro budoucí studium i povolání. Je moc dobře, že naše škola takový předmět otevřela.

Psaní všemi deseti je určitě velice dobrá věc a myslím si, že to má velký význam a přínos pro nás. Nezáleží na talentu, ale musíte chtít se posunovat dále, tedy nejde říct, že by to bylo těžké, ale zase ani lehké. Další jedna z aktivit, kde můžete být dobří a nepotřebujete mnoho, musíte akorát chtít být lepší, zlepšovat se, postupovat a být dobrý. Jakmile to někomu chybí, tak je to špatné. Postup má každý jiný, někdo má více času, a proto se tomu může více věnovat.