Lyžařský kurz kvinty a prváku 2019

Takže jsem byl zaúkolován vám zprostředkovat naše zážitky z lyžáku. Pojďme rovnou k věci.

Den první
V neděli 3.3.2019 jsme vyjeli z Příbora kolem třetí a zábava začala už v autobuse. Naše milované hitovky, jako třeba Vysoký Jalovec, se zprvu jenom hrály, později i zpívaly. Dojeli jsme v pořádku a vytahali všechna těžká zavazadla do pokojů – zabydleníčko. Tedy až na Lukáše, na kterého už nezbylo místo, naštěstí hrdinně zasáhli učitelé + majitel chaty a přitáhli mu další postel. Po chvíli – čas na večeři, jídlo každopádně lepší než to ze školní jídelny. Po prvním testování místní kuchyně – shromáždění ve společenské místnosti – podrobný výklad pravidel a případných trestů (pan učitel Svoboda), následuje výklad o bezpečnosti na sjezdovce (pan učitel Šplíchal). Obojí, myslím, padlo na úrodnou půdu. Když jsme se konečně prokousali přes všechny ty nudné, rutinní záležitost, začali jsme se socializovat s ostatními, což podle mého skromného názoru dopadlo velice dobře. Všechno, co následovalo po slovech „večerka“, už je naše čistě soukromá záležitost.

Den druhý
Hned ráno zhruba o půl osmé se všichni probudili (nyní už opravdu ve svých postelích), dali jsme si snídani a pomalu se převlékli a ještě pomaleji došli pod sjezdovku. Byli jsme samozřejmě rozděleni do družstev, jednak podle tříd, ale spíše podle našeho lyžařského umu. Já osobně jsem byl ve skupině lepších lyžařů, takže vám bohužel nemůžu zprostředkovat, jak to vypadalo v ostatních skupinách. Následovaly dvě hodiny lyžování, možná lépe řečeno pokusy o něj, neboť sníh byl sice velice „hnusně mokrý a všude byly blbé muldy, že se to skoro nedalo“, jak nám to řekli profesionálové, ale i tak – užili jsme si to. Znaveni jsme se doploužili zpátky na chatu – hádáte správně, oběd. Následovalo opět „kamarádíčkování“. Velké skupiny lidí si posedaly na pokojích a začaly si povídat, pít kolu a jíst nějaké ty pochutiny. Jediné, co mi přišlo trochu zvláštní, bylo, že se pár žáků z kvinty každou chvíli vytratilo ven a za chvíli došli zpátky, asi jim bylo špatně a chtěli se nadýchnout vzduchu či co. Potom, co byli všichni dosti veselí a odpočatí, jsme se zase rozešli převléknout do sportovního a šli jsme překvapivě znovu na svah. Opět se lyžovalo docela dobře, až na „ten hrozný sníh“, všichni byli ještě více unavení a ještě více se těšili na jídlo. Večerní program – padl na kvintu, vymyslela Městečko Palermo. Ovšem čas strávený vysvětlováním a čas strávený hraním byl v poměru asi 4:1. Poté, co program skončil, jsme se opět vrátili k již už tradičnímu utužování vztahů mezi třídami. Únava – postel – spánek.

Den třetí
Vypadal prakticky stejně jako den druhý, až na pár změn. Seznámili jsme se s paní prodavačkou ve večerce, která byla opravdu moc milá. Ještě více jsme utužovali vztahy, taky jsme si všimli, že učitelé byli fascinováni doslova čímkoliv, co David (kvinta) měl v ruce, bylo to pro ně téměř hypnotizující.

Den čtvrtý
Lyže pouze dopoledne. Odpoledne úžasná túra naplánovaná panem učitelem Svobodou. Šlo se cca 10 km, k jezírku a zpátky. Cestou tam se vlastně ani nic zajímavého nestalo, cestou zpět už jsme jenom zpívali písničky od Nohavici. Snad ani nemusím říkat, že jsme byli všichni velmi unavení.

Den pátý
Noc a ráno jsme tvrdě prospali. Nikomu se už nechtělo vstávat. Byli jsme znaveni lyžováním a hlavně středeční túrou. Naše lyžařská skupina se ovšem na svah těšila, protože nás lákal pan učitel Caloň při prvotních kreacích na snowboardu a pan učitel Reichert na novém typu snowboardu. Musím říct, že to bylo opravdu zábavné je sledovat. Pád za pádem – kdo by neměl radost z cizího neštěstí, notabene z učitelského 🙂

Den šestý
Celý den myslíme na večerní diskotéku, těšíme se na nějakou tu zábavu. Nejdřív povinnost, potom zábava – takže lyžujeme a pořádají se pro nás závody – každý podle svého gusta, buď na lyžích, nebo na snowboardu. Po večeři se vyhlašují vítězové a konečně se dočkáváme – příprava na diskotéku. Převléknout, vysprchovat, hodit se do dobré nálady. Domluvili jsme se, že DJ pro tento večer bude Richard z kvinty, dobrá volba. Diskotéka dlouhá, všichni se bavili a všichni to pořádně rozjeli.

Den sedmý
Prakticky v polospánku, znaveni z diskotéky. Nakonec se těšíme domů, i když je nám všem líto, že nám ten týden končí. Všichni jsme se sbalili a čekali na bus. Cesta zpátky spíše v tichosti, hlavně spánek, který u většiny z nás pokračuje i během následujícího víkendu – máme co dohánět. Na lyžák budeme vzpomínat v dobrém, povedlo se to.

By Dippy