Květen na kole

Na konci školního roku si hned několik z nás vyzkoušelo výzvu „Do práce na kole“, pro žáky tedy spíše do školy. Hlavním úkolem bylo dostávat se celý měsíc k budově gymnázia jakýmkoliv jiným způsobem než  pomocí motorového vozidla. Brnkačka.

Většina žáků, hlavně ti ze vzdálenějších míst, zvolila jízdu na kole. Šlo to ale i pěšky, na kolečkových bruslích nebo třeba s využitím koloběžky. Nepočítaly se zde ujeté kilometry, nejlepší byl tým se 100% pravidelností a ruku na srdce, udržet ji bylo náročné. Ani ne tak samotná cesta, ale přemluvit se po ránu vstát dříve a nasednout na kolo, byla opravdu fuška.

Na druhou stranu to určitě stálo za to. Celý květen jsem měla po ranním cvičení dobrou náladu a usínání v hodinách bylo rázem fuč. Pomohla jsem tedy nejen životnímu prostředí, ale i sobě a svým výsledkům ve škole. Jakmile květen skončil a já si dala „oddechovou“ jízdu autobusem, uvědomila jsem si, jak moc mi kolo chybí. Přeplněný autobus a nepříjemný řidič mé náladě po ránu moc nepřidá.

Při zaregistrování každý člen týmu dostal tričko nebo nákrčník s logem. Ty poté mohli použít při takzvaných „akcích na triko“. Stačilo přijít s pejskem na hrudi a snídaně v podobě kávy a pečiva, nealkoholický nápoj, nebo třeba sleva v servisu byly vaše. Sama jsem využila pouze první možnost, o dalších jsem bohužel moc nevěděla. Přiznávám, že za to nemůže organizační tým, ale moje hloupost. Koho mělo napadnout, že na netu jde najít všechno?

Sečteno, podtrženo, šlo o velmi podařenou výzvu a určitě doporučuji všem se příští rok překonat a také se přidat. Chtěla bych tedy poděkovat paní učitelce Ocáskové, která právě náš tým do dění výzvy uvedla. Mně už bohužel klepe maturita na dveře, a tak příští ročník pravděpodobně vynechám. Nebýt ale toho, rozhodně jdu do všeho znova. I tak se pokusím dopravovat na kole do školy kdykoliv to jen bude možné.

Petra Schindlerová, septima

.