Jubileum bratrů Pavla a Václava Hyvnarových

V neděli 3. 10. 2021 jsme si v Záviších připomněli výročí úmrtí dvou významných rodáků této obce, bratrů JUDr. Václava Hyvnara (1922 – 2001) a P. Pavla Hyvnara (1931-1991). Vzhledem k tomu, že oba kdysi studovali na naší škole, dovolte mi alespoň stručně připomenout jejich životní osudy.

Jejich původ je spojen s vesničkou Závišice, kde se narodili a vyrůstali. V této malé obci strávili velkou část dětství a mladých let. Rodové spojení se Závišicemi je však mnohem starší, protože historie selského rodu Hyvnarů se datuje již od 17. století.

Narodili se do rodiny starosty obce Jana Hyvnara. Dětství prožili spolu s dalšími dvěma bratry na statku v Záviších a po základní škole nastoupili na Masarykovo gymnázium v Příboře. Pavel gymnázium úspěšně absolvoval roku 1950, ale Václavovo úspěšné ukončení studia na příborském gymnáziu zkomplikovala druhá světová válka, a tak nakonec maturoval v květnu 1941 na Reálném gymnasiu ve Valašském Meziříčí. Ve studiu pokračoval na UK v Praze, kdy byl před promocemi z politických důvodů vyloučen.

Tato situace se ho dotkla natolik, že se rozhodl emigrovat. Jeho první útěk nevyšel, byl zadržen na hranicích a uvězněn. Po amnestii prezidenta Gottwalda v roce 1948 se se svou přítelkyní Miloslavou opět pokusil o útěk, tentokrát, úspěšně. Svůj život stvrdili manželským slibem v Paříži a poté jejich kroky vedly do USA, kde se usadili v Clevelandu. Byl redaktorem krajanských novin Nový svět a spoluvytvářel týdenní rozhlasové vysílání Českého hlasu. Také působil jako asistent starosty Clevelandu nebo předseda Národního svazu českých katolíků v Americe. V roce 1991 jej jmenovala UK Praze čestným doktorem práv. Papež Jan Pavel II. mu téhož roku udělil vyznamenání Pro-Ecclesia Et Pontifice. Dále v roce 1998 jej prezident české republiky Václav Havel vyznamenal Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Po sametové revoluci se rád vracel do vlasti a nejraději do své rodné vesnice, které byl vždy hrdým rodákem. Podílel se také na vzniku obecních symbolů. Na jeho počest vznikla na místě pod Libhošťskou hůrkou, které rád navštěvoval, vyhlídka nesoucí jeho jméno. Jeho životní osudy se přestaly psát 13. 10. 2001.

Pavel Hyvnar chtěl po maturitě na gymnáziu také pokračovat vysokoškolským studiem, ale jako synovi „kulaka“ mu to nebylo umožněno. Začal tedy pracovat jako dělník v podniku Tatra  Kopřivnice a po práci pomáhal s hospodářstvím na rodném statku. Víra v Boha byla pro něj vždy srdeční záležitostí, ale vysokoškolské studium mu umožnilo až  uvolnění politických poměrů v šedesátých letech. Přestože v té době uplynulo od jeho úspěšné maturity na Masarykové gymnáziu v Příboře téměř osmnáct let, i tak roku 1968 ve svých 38 letech vstoupil do semináře a začal studovat teologickou fakultu, kterou úspěšně dokončil a byl vysvěcen na kněze. V začátcích svého působení prošel různými farnostmi, aby se pak natrvalo usadil ve Veřovicích, kde na něj dodnes vzpomínají jako na velmi obětavého kněze a laskavého člověka. Bohužel zemřel v listopadu roku 1991, kdy podlehl zákeřné nemoci. Významné výročí, které si letošního roku v souvislosti s úmrtím obou bratrů připomínáme, se stalo impulsem k zorganizování celodenní vzpomínkové akce, která proběhla v Závišicích v neděli 3. 10. 2021. V dopoledních hodinách proběhla v Kostele sv. Cyrila a Metoděje děkovná mše, kterou sloužil olomoucký arcibiskup Jan Graubner, mj. spolužák P. Pavla Hyvnara z kněžského semináře. Následoval společný oběd pro všechny zúčastněné v místní restauraci. Po celou dobu akce se mohli všichni návštěvníci seznámit s osudy obou bratrů prostřednictvím několika informačních tabulí, které předkládaly informace a fotografie.

Celá akce byla završena v 15:30 hodin koncertem duchovní hudby opět v Kostele sv. Cyrila a Metoděje v Závišicích, kde zazněl pestrý hudební program. Kromě místní scholy si posluchači mohli vychutnat čtyři skladby v podání Komorního orchestru Kopřivnice nebo žesťového kvinteta. Jednotlivá hudební čísla koncertu byla proložena mluvenými vstupy pamětníků, kteří vzpomínali na osobní zážitky a setkání s oběma bratry. Bylo to velmi zajímavé a emotivní. Příjemným překvapením pro mě bylo, že na koncertu vystoupili také žáci a pedagogové našeho gymnázia. V pěveckém podání vyučujících Blanky Hrubé a Renáty Navrátilové si mohli posluchači vyslechnout výběr ze Stabat Mater G. B. Pergolesiho, zatímco žáci sexty a druhého ročníku osvěžili program svižným spirituálem Go down, Moses. Závěr koncertu patřil dílu Truvérská mše Petra Ebena, v němž se propojily umělecké snahy většiny účinkujících, včetně našich žáků.

I když jsem jména bratrů Hyvnarových již slyšela, přesto mě v rámci této akce překvapila spousta zajímavých informací týkajících se jejich životních osudů. Myslím, že je důležité si takové osobnosti připomínat a jsem ráda, že i naše škola, kterou oba navštěvovali, se do organizace této vzpomínkové akce mohla zapojit.

Julie Juráková, 3.B