Jak se probojovat do celostátního kola aneb slasti a strasti „SOČky“

Ve dnech 21. – 23. 6. 2024 se v Pardubicích konala Celostátní přehlídka středoškolské odborné činnosti. V různých oborech zde žáci prezentovali výsledky svých dlouhodobých projektů, výzkumů, bádání. Mezi patnáct nejlepších se podařilo ve svých oborech probojovat i dvěma našim žákyním.

Barbora Bryknarová představila svou práci Testování vlivu signální dráhy WNT na expresi αSMA u fibroblastů mléčné žlázy v oboru molekulární biologie a Anna Slívová vystoupila s prací Úloha receptorů červeného světla v toleranci rostlin k osmotickému stresu v oboru biologie, geologie a geografie.

Pro obě děvčata se stala práce na SOČ příležitostí nahlédnout do světa skutečného vědeckého bádání, které je dále může ovlivnit v budoucím studiu na vysoké škole či v pracovní kariéře.

.

Průběh celé anabáze se SOČ popsala níže Barča Bryknarová:

„Už na základní škole mě zajímala biologie, proto jsem na konci prvního ročníku neváhala a využila možnosti zúčastnit se Středoškolské odborné činnosti. Znělo to fantasticky – pracovat v laboratoři, zjistit, jaké je to být vědcem. Už jsem se viděla v bílém plášti. Poprvé jsem vyrazila do laboratoří Ústavu histologie a embryologie lékařské fakulty Masarykovy univerzity o velikonočních prázdninách. Byla jsem seznámena s oborem, kterým jsem se chystala zabývat. Dozvěděla jsem se tedy, jak funguje a vyvíjí se mléčná žláza a pak? Opravdu přišla ta vědecká, praktická část, neuvěřitelné skalpely, Petriho misky, různé látky s nesmírně složitými názvy, pipety, spousta mikroskopů, gumové rukavice a vše sterilní. Bylo to nesmírně fascinující, zároveň však matoucí. S ničím jsem se do té doby nesetkala, všechno bylo nové. Můj vedoucí mě samozřejmě nenechal se ztratit, nicméně dostala jsem velký prostor k samostatnosti, a tak jsem se snažila. Do laboratoří jsem se poté vrátila ještě dvakrát. A bylo hotovo. Už jen zpracovat výsledky a napsat práci. Šlo to celkem hladce, myslela jsem si. Zdání klame! Vůbec jsem netušila, že to nejtěžší mě teprve čeká. Nejlepší by bylo začít psát a zpracovávat data hned na začátku, věděla jsem to, ale odkládala jsem vše, jak jen to šlo. O Vánocích jsem se k práci vrátila a uvědomila si, že nestíhám. Vědecké články, ze kterých jsem měla čerpat do své práce, byly psány anglicky a chápat obsah těchto článků ztěžovala hlavně jejich odbornost. Poslední měsíc před termínem odevzdání mi dal zabrat. Každý den jsem nad SOČkou strávila několik hodin. Budoucím SOČkařům tedy doporučuji pořádný časový time management. Pár týdnů po odevzdání práce přišlo okresní a pak krajské kolo obhajoby. A k mému zděšení pozvánka do celostátního kola v Pardubicích. Přestože jsem se již neumístila na stupních vítězů, nemrzelo mě to. Měla jsem možnost setkat se s uznávanými vědci, vrstevníky soutěžícími v různých oborech, kteří byli také ochotni podstoupit toto „peklo”, užít si parádní víkend a naučit se obhájit svou práci. Bylo to náročné, ale stálo to za to. SOČ je obrovská zkušenost a já jsem ráda, že jsem do toho šla.“  

.

Vědecké stáže a práci na SOČce nabízí středoškolským žákům i Univerzita Palackého v rámci svého projektu Badatel, což využila další úspěšná žákyně Anička Slívová. I ona popsala své zkušenosti s touto prací:

„O středoškolské odborné činnosti jsem se dozvěděla prostřednictvím paní učitelky Sumbalové a bývalých žáků naší školy, kteří v té době na SOČ pracovali. Celý koncept projektu se mi velmi líbil, a proto jsem se rozhodla zapojit do SOČ taky. Už od začátku jsem věděla, že mě nejvíce ze všech předmětů ve škole baví biologie, a proto jsem si vybrala právě tento obor. Na své práci jsem začala pracovat na začátku sexty, kdy se mi podařilo díky programu Badatel navázat kontakt s panem Prof. RNDr. Martinem Fellnerem, Ph.D. působícím na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zprvu to pro mě bylo velkou výzvou, protože jsem se ocitla ve vysokoškolském prostředí, které se od středoškolského o dost liší. Má práce byla hlavně laboratorní, takže jsem měla možnost pravidelně dojíždět na výzkumné pracoviště do Olomouce a podílet se tam na výzkumu. Výsledky mého výzkumu jsem poté úspěšně obhájila před odbornou komisí a podařilo se mi dostat se až do celostátní přehlídky SOČ. Jsem opravdu moc ráda, že jsem práci SOČ dělala a úspěšně ji dokončila, přestože jsem to po prvních dnech strávených v laboratoři chtěla raději vzdát. Nebylo to jednoduché, občas časově náročné, ale díky SOČ jsem poznala nové lidi a získala nespočet zkušeností. Například jsem si vyzkoušela prezentaci před odbornou komisí, zbavila se strachu z mluvení před lidmi, sepsala práci v rozsahu bakalářské práce nebo poznala, jak to funguje na vysoké škole. Za tuto příležitost jsem moc vděčná a budu na ni vzpomínat ještě hodně dlouhou dobu.“ 

Oběma žákyním děkujeme za obrovské množství vynaložené práce a úspěšnou reprezentaci naší školy a věříme, že je budou následovat podobně nadšení žáci.

.

RNDr. Svatava Sumbalová, koordinátorka práce s talentovanými žáky
Barbora Bryknarová, žákyně 3.B
Anna Slívová, žákyně oktávy

.