Gypri Local – úspěch v soutěži CanSat

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Přestože nejsme technická škola se zaměřením na elektrotechniku, tak se našemu týmu z kvinty podařilo probojovat až do finále soutěže CanSat. Dovolte, abych poděkoval žákům kvinty – jmenovitě Adamu Holendovi, Jakubu Raškovi a Kryštofu Žatečkovi – za jejich excelentní přípravu a zejména vytrvalost. Přes nesnáze to dotáhli až do celorepublikového finále. Věřím, že je to pro ně nezapomenutelný zážitek, na který budou ještě dlouho vzpomínat.

Soutěž, která je pořádána Evropskou vesmírnou agenturou (ESA), jim poskytla jedinečnou příležitost získat praktické zkušenosti v konstrukci, programování, testování a vypouštění malých družic. Tento projekt ověřil nejen jejich technické dovednosti a znalosti, ale také schopnost týmové práce, řešení problémů a komunikace.

Primární mise CanSatu spočívala v měření teploty a atmosférického tlaku okolního vzduchu pomocí zabudovaných senzorů a jejich přenosu do pozemní stanice. Každý tým měl také možnost přidat si misi sekundární, která byla dobrovolná. V případě našeho týmu se jednalo o monitorování kvality ovzduší pomocí senzorů na CO a systému SRAATCH, který měl být schopen otáčet anténou podle aktuálních GPS souřadnic CanSatu. Po vypuštění CanSatu do výšky 1 km začal samospádem klesat k zemi, regulován rychlostí padáku, který se sám odjistil a měl chránit CanSat před poškozením.

Vývoj našeho CanSatu zahrnoval konstrukci plastového skeletu ve tvaru válce s otvory pro nasávání vzduchu, rozvržení vnitřních komponentů na univerzálních deskách plošných spojů a implementaci různých modulů, jako je Arduino Nano, GPS a různé senzory. Pro komunikaci a přenos dat jsme použili frekvenci 433 MHz a vytvořili speciální identifikátory, aby nedocházelo k rušení s ostatními týmy.

Tolik k odborné stránce našeho projektu. Jak už to tak bývá, tak na papíře a v testovacích podmínkách vše fungovalo tak, jak má. V ostrém provozu našeho satelitu byla realita zcela jiná. Pokazilo se snad úplně vše, co se mohlo pokazit. Přesto to náš tým nevzdal, zatnul zuby, opravil vše, co se opravit dalo, a začal improvizovat. Předvedl tak, že je mnohdy potřeba se situaci přizpůsobit a zachovat chladnou hlavu. A zejména to nevzdat, i když se naděje na úspěch zdá mizivou.

Výsledek se dostavil. Náš tým se umístil na krásném čtvrtém místě. Jako učitel jsem opravdu hrdý na svůj tým. Tahle soutěž byla na hony vzdálená všemu, co jsem doposud dělal. Fyzika není můj koníček a elektrotechnice moc nerozumím. Přesto nelituji jediného okamžiku. Kluci ze sebe vydali maximum a věnovali soutěži obrovské úsilí a zejména svůj volný čas. Já sám jsem získal řadu zkušeností a věřím, že další projekty na nás ještě čekají. Tak vzhůru do nekonečna a ještě dál 😂

Mgr. Petr Caloň, vyučující informatiky a výpočetní techniky

.