Expedice Skurečená 2024

Pozdrav všem dobrodruhům! Rok se s rokem sešel a nás už čekala vcelku tradiční expedice DofE na Čeladnou na chatu Skurečená. Někteří z nás se rozhodli si přivstat a dorazili na chatu už v brzkých ranních hodinách. Počasí nám přálo a mráz zahalil okolí do sněhobílé přikrývky. Ranní ptáčata se hned po příchodu vydala bobovat a zahrát si mrazivý ping-pong, zbytek příchozích se úspěšně dostal na chatu až odpoledne. Na vnitřní interiér jsme si zvykli vcelku rychle a jenom jsme vběhli dovnitř, vydali jsme se zatopit a vyložit několika kilové zásoby jídla. A že toho bylo! Některým už k plně funkční domácí restauraci chyběl jen špičkový šéfkuchař. Absolutní zima a mráz v koupelně nás nepřipravené teda docela zasáhla, ale když pak chodíte celý den po horách – no zvyknete si. První výprava byla velmi akutní – v nejbližším okolí chaty se totiž nenacházel žádný signál. A víte, jak to je s dnešní generací – teda s námi. Když už nám ze zdlouhavého psaní dostatečně zmrzly prsty, odvážně jsme si sjeli kopec na bobech (moc to nejelo). První den tak utekl jako voda a než jsme se nadáli, vstávali jsme do dalšího. Někteří dřív, někteří později (o dost, ale lepší někdy než nikdy). První ranní skupinka se nám vydala přes Kněhyni na Pustevny. Druhá se na Pustevny vydala taky, akorát teda spíš odpoledne. Ohromující výhled nám ovšem dodával celodenní motivaci. Na vrcholku jsme se někteří museli odměnit výbornými borůvkovými knedlíky a horkou čokoládou – když už byla ta příležitost. První skupinka již byla na chatě a druhá… No, ta si vychutnala noční procházku. Rychle jsme do sebe ještě hodili večeři, zatopili a znovu nás čekal další odměňující spánek. Následujícího dne jsme se pak rozhodli pro trasu na Horní Bečvu. Někteří zase trochu pozdě. Trasa byla vcelku náročná a byli jsme vskutku rádi za naše nesmeky. Zdejší led nás totiž málem svezl velmi rychle dolů i bez našich bobovacích lopat. Obec však byla krásná a my byli šťastní. Zatímco první skupinka si ohřívala nohy a zpívala na chatě, druhá pomalu šlapala zpět při západu slunce. Nádherné fotky nám všem zase trochu pozvedly náladu. Některým stačila i ta obyčejná klobása s chlebem. Pokus o návrat za světla nebyl úplně úspěšný, ale což, třeba to vyjde další den? Překvapení – druhé skupince to zase nevyšlo. Na poslední den jsme si pak zvolili každý jiný program. Zatímco první skupinka si udělala příjemný den na chatě, kde probíhaly velké diskuze a také deskovkový den s velmi náročnými hrami, druhá se rozhodla pro menší výpravu na bývalý hotel „Srdce Beskyd“. Pohled na dříve tak známý hotel nás přeci jen trochu zklamal. Opuštěné hřiště, které dokonce nám jako dětem vyvolávalo úsměv na tváři, bylo to tam a dýchala na nás jenom zpustlá budova obalená páskou „Zákaz vstupu“. Bývalý hotel si pravděpodobně brzy vezme pod křídla nový majitel, příroda. A tak, dokud máme motivaci jít dál, radost z povedeného výletu a svoje uzené s chlebem, nač smutnit, no ne? Poprvé se naše druhá skupina navíc vrátila za světla! A to už je důvod k oslavám. Poslední společné chvilky jsme si všichni moc užili a už jsme jenom vzpomínali na to, co krásného jsme mohli po cestě spatřit. Dech beroucí výhled, stopy neznámých tvorů, turisty s úsměvy, pár nazlobených běžkařů a hlavně ty úžasné borůvkové knedlíky… Než nás ze sněhu vytáhla oblíbená činnost! Úklid. Vše, co šlo, jsme sbalili ještě ten večer a pak ráno za východu slunce jsme se vydali ještě nějakou chvíli na autobus. Jedna cesta končila a další začínala. Všichni jsme vše zvládli ve zdraví a s úsměvem na tváři jsme se jenom mohli těšit na domov a hlavně na pořádnou teplou koupel. Tak zase příští rok!

Tereza Duhoňová, 2.B

.

.