Exkurze do Osvětimi a Krakova

Je brzké čtvrteční ráno 7. prosince 2021 a my, třetí ročníky, se chystáme do Osvětimi a Krakova. Všichni jsme ještě rozespalí, protože je teprve 5:20 a my už sedíme v autobuse. Nálada panuje opravdu zvláštní. Někteří spí, někteří si povídají, ale nikdo neví, co by měl od exkurze do koncentračního tábora čekat. Učitelé nás předem varovali, že se bude jednat o velmi silný zážitek.

Cesta je poměrně dlouhá, ale na místo dorazíme s předstihem. Mrzneme a čekáme, kdy přijde řada na naši početnou skupinu. Vstupenky, kontrola, v dnešní době nezbytná dezinfekce, sluchátka a můžeme začít.

Prohlídka je rozdělena na dvě části. Nejprve procházíme táborem Auschwitz I – zachovalejší částí celého komplexu. Vcházíme velkou bránou, zvedáme zrak a všechny nás zamrazí při pohledu na nápis „Arbeit macht frei“. Máme výborného průvodce, který nám poutavě a barvitě popisuje, co se v těchto místech dělo. Procházíme jednotlivé „baráky, ve většině z nich jsou expozice. Pro mě byla nejzajímavější budova, v níž byly vystaveny věci, které si lidé do tábora přivezli – např. kufry, hrnce, boty, dětské oblečení… Dozvěděli jsme se, jaké podmínky panovaly v táboře, jak se vězni snažili přežít a jak byli trestáni. Délka života vězně v táboře se pohybovala okolo dvou měsíců. Všem těmto smutným informacím přidává na atmosféře i počasí, které ještě prohloubilo depresivní atmosféru. Posledním místem, které jsme v Auschwitz I navštívili, byla plynová komora. Místo, kde zemřely tisíce lidí.

Přejíždíme do Auschwitz II – Birkenau, jednoho z největších nacistických vyhlazovacích táborů. Ten se téměř nedochoval, protože jej Němci z velké části zlikvidovali ještě před koncem války. My jsme měli možnost vidět koleje, po kterých lidé přijížděli na smrt. Vedle ruin plynových komor se dnes nachází památník obětem vražedné mašinérie. Mužská část, která byla tvořena dřevěnými budovami, se nedochovala. Mohli jsme se ale podívat do ženské části, do jedné z budov, ve které vězenkyně bydlely. Spaly na třech patrech a na jednu „postel“ se muselo vlézt až pět žen.

Z Osvětimi jsme se přesunuli na vánoční trhy do Krakova. Po krátké společné procházce centrem města jsme si prohlédli trhy, dali si kávu a užívali si vánoční atmosféru, kterou jsme si v Česku užít nemohli. Celí promrzlí a unavení jsme se večer vraceli směr Příbor a těšili jsme se, až po celodenním výletě budeme doma.

Myslím si, že pro všechny byla tato exkurze velmi zajímavá. Možná jsme si uvědomili, jaké štěstí máme, že žijeme v dnešní době. Nikdo z nás si neumí představit, že bychom pracovali v zimě v tak tenkém oblečení jako vězni v Osvětimi. My sami jsme totiž při exkurzi mrzli, a to jsme byli velmi dobře oblečeni. Místa jako tato by měl alespoň jednou v životě navštívit každý. Aby viděl, čeho jsou lidé schopni, a aby si více vážil světa kolem sebe.

Irena Smolíková, 3.B

.