Exkurze do Darkoviček a Hrabyně

První ráno po velikonočních prázdninách nezačalo zrovna hezky. Byla strašlivá zima, navíc foukalo a poprchávalo. My jsme i přesto vyrazili na dějepisnou exkurzi, která nás zavedla na místa spojená s II. světovou válkou.

Naším prvním cílem byly Darkovičky, kde jsme navštívili bunkr MO-S 19 “Alej”. Přivítal nás starší pán poměrně dlouhým výkladem. Dlouhý se nám možná jen zdál, protože jsme stáli venku před bunkrem a mrzli jsme až hrůza. Po skončení výkladu si všichni prošli celý bunkr, ale jelikož to tam nebylo největší, museli jsme se rozdělit do dvou skupin. Podívali jsme se do střeleckých místností, kde byly dva těžké kulomety, jeden lehký a také protitankový kanón. Zašli jsme i do spodního patra, kde byly postele pro vojáky, obří telefon a filtrovna. Nesmíme zapomenout na granátový skluz a diamantový příkop (bohužel tam žádné diamanty nebyly). Po konci prohlídky, kdy jsme již kvůli všudypřítomnému chladu chtěli utíkat do autobusu, jsme se ještě museli vyfotit na tanku, který je hned u vstupu do areálu. A navíc jsme se ještě byli podívat na protější bunkr MO-S 18 “Obora”. Ve vstupní chodbičce je umístěna pamětní deska věnovaná Jaroslavu Švarcovi, který v tomto pěchotním srubu sloužil a který byl v době okupace vyslán s výsadkovou skupinou TIN na území Protektorátu Čechy a Morava. Padl spolu s dalšími parašutisty podílejícími se na přípravě atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. To už většina z nás necítila prsty na nohou. Pravdou bylo, jak řekli naši vyučující, že díky tomuto počasí se alespoň vžijeme do života vojáků za války a získáme jiný pohled na věc a dějiny.

Další zastávkou exkurze byl Národní památník II. světové války v Hrabyni. Nejprve jsme si vyslechli prezentaci od muzejní pedagožky na téma život za Protektorátu. Jen těžko se dají popsat výrazy posluchačů, mezi nimiž byli i pan učitel Caloň a paní učitelka Zahálková. Výklad byl neobvyklý a doplněný o autentické výpovědi pamětníků, avšak ubránit se v přetopené místnosti spánku byl téměř nadlidský výkon. Po úvodním povídání jsme si prohlédli malou výstavu a potom jsme zamířili přímo do památníku. Zde jsme prošli poměrně novou expozici na téma II. světová válka a holokaust. Dostali jsme pracovní listy s tematickými úkoly, které jsme měli průběžně řešit. Viděli jsme i symbolický hřbitov vojáků padlých v Ostravsko-opavské operaci. Ten se nacházel venku, a to nám již omrzly celé nohy. Po zbytek výstavy nám tak záleželo jen na tom, jak se ohřát. Když jsme z památníku vyšli, čekala nás závěrečná společná fotka. To už nám omrzl i nos.

V autobuse někteří spolužáci vznesli požadavek na návštěvu McDonaldu, ale toto přání vyslyšeno nebylo. Nakonec bych chtěla poznamenat, že si tuto exkurzi budeme bez pochyby pamatovat ještě dlouhá léta – minimálně kvůli těm omrzlinám.

Stella Tomečková, tercie