Druháci v centru Brna aneb Jedna košer interaktivní exkurze

Lidé se od nepaměti nenávidí z nejrůznějších důvodů. Antisemitismus, rasismus, homofobie… Na vás je nyní, abyste si už sami doplnili další záminky k zášti, takové, co po přečtení první věty vyvstaly na mysli vám. Podobných lze na světě nalézt nepočítaně a zdaleka ne všechny nesou vlastní jméno, neboli námi přidělené označení. Obecně platí nepsané pravidlo, že dokud si něco nepojmenujeme, tak to neexistuje. Nebudu zde dále filozofovat o tom, co v nás vytvořilo tak přehnané množství konfliktů, rvaček, hádek, pomluv a pošpinění, na tu otázku si koneckonců musí každý člověk odpovědět sám. Místo toho si v rámci tohoto článku za chvíli vypůjčím první dva mnou zmíněné pojmy. Předtím už pouze podotknu, že abychom dokázali objevit lásku k něčemu, co se nám možná doposud hnusilo a připadalo nám nemyslitelné, je důležité snažit se pochopit člověka, věc, vlastnost či děj, jichž se naše nesnášenlivost týká. Troufnu si ovšem tvrdit, že když žáci ze sexty a 2.A zase jednou opustili plni očekávání prostory Masarykova gymnázia, v žádném z nich nehořely odpor a nechuť k tomu, co je čekalo, právě naopak. Odjeli pochopit neznámé, vzdělat se a vyzkoušet si mnohé, pro ně neobvyklé, zvyky a tradice na vlastní kůži. Co k tomu nyní, již po skončení oné exkurze, mohu dodat já? Jen to, že bychom opravdu velice ocenili další podobné výjezdy.

V úterý 3. 5. 2022 jsme nasedli na vlak a vyrazili vstříc otevřeným branám jižní Moravy. Čekal nás intenzivní program složený ze dvou workshopů a návštěvy židovské synagogy. Spoustu žáků proto poháněla vidina spolupráce a nepoznaných zážitků, některé samozřejmě udržovala při životě i myšlenka na následný rozchod. Netrvalo dlouho a konečně jsme se ocitli mezi spoustou vysokých věží obklopeni lidskou masou a přeplněnými šalinami.

Hned na začátku byla naše třída odtržena od žáků z paralelky, a zatímco oni zamířili do Muzea romské kultury, naše cesty se ubíraly k brněnské pobočce pražského Židovského muzea. Fakt, že místní lektorka zvládla absolvovat všechny aktivity s dítětem po boku, či na zádech, sám o sobě o mnohém vypovídá. Její neutuchající energie, láska k rodině, životu a vědomí židovských kořenů nás ohromily, nakoply a celá beseda se mimořádně povedla. Kromě toho, že jsme se naučili spoustu nových pojmů od jarmulky přes kaftan až po košer a vyvrátili si několik neoprávněných tvrzení o judaismu, jsme rovněž dostali možnost předvést názornou ukázku židovského stolování či svatebního obřadu. Obřízku jsme naštěstí rozebírali pouze slovně. Myslím, že nikoho z nás nenapadlo, že se člověk může dozvědět nejrůznější informace o tomto náboženství tak zábavnou formou a v natolik příjemném prostředí. Pobyt zde určitě můžeme doporučit i všem budoucím druhákům.

Uprostřed našeho programu nás všechny opětovně spojila brněnská synagoga. Zde se nám dostalo komplexního výkladu historie Židů na našem území, který mnohé z nás nejednou vnitřně zasáhl. Překvapil nás moderní interiér a také informace, že ponurý zevnějšek musí být zachován proto, aby synagogu našli pouze ti, co ji opravdu nalézt chtějí. Dozvěděli jsme se, že na rozdíl od křesťanského kostela nosí v synagogách muži pokrývku hlavy a že ženám je vyhrazená vyvýšená část stavby, kde mají jejich ratolesti prostor pro seberealizaci.

„Ticho jako v kostele, hluk jako v synagoze,“ říkala nám s úsměvem na rtech naše lektorka. A jelikož nám toho chtěla předat opravdu hodně, na druhý workshop jsme vyrazili s menším zpožděním.

Pravděpodobně to bylo právě omezeným časem, ale nakonec jsme se za sextu shodli na tom, že výklad v Muzeu romské kultury byl příliš zrychlený a zmatečný, i přesto překypoval zajímavostmi, postřehy a díky němu jsme se opět přiučili něčemu novému, například tomu, že Romové jako kočovní pastevci původně pocházeli z Indie. Muzeum jako takové jsme shledali vypracovaným do nejmenších detailů a mít pár minut navíc, osobně bych si jej klidně prohlížela déle. To z něj, co nám však nejvíce utkvělo v hlavě, byla beseda o zakořeněných stereotypech vůči Romům. Z debaty si každý z nás určitě něco odnesl, ne jeden žák se však pozastavil nad tím, zda zmiňovaná stereotypizace a mírné opovržení není v průběhu lidských životů tak trochu oboustranné.

Nenávist a odpor, pokud někde jsou, bývají ve většině případů zakotveny v obou směrech. Smutnou jistotou zůstává, že v každé skupině se najde černá ovce, nezáleže na rase, orientaci, pohlaví nebo třeba náboženském vyznání. Lze tuto skutečnost nějak změnit a vylepšit? Těžko říci, zřejmě nám to rozmanitost našich osobností prozatím neumožňuje, ale určitý směr naší životní cesty je volbou, proto se dle mého názoru můžeme alespoň pokusit vzájemně si porozumět a pochopit druhé. Střety kultur v našem světě neustále znamenají bolest, strach a trápení pro mnohé z nás, je na čase to změnit.

Úplným závěrem bych chtěla za žáky moc poděkovat paní učitelce Cvičkové za to, že to s námi nevzdala a poskytla nám možnost ponořit se do neprobádaných vod jednoho odvětví sociologie. Vážíme si Vaší ochoty a vize a předem se těšíme na další dočasné opuštění školních lavic.

Jana Netušilová, sexta