DofE ve Vysokých Tatrách

Před pár lety neznámá zkratka, dnes na našem gymnáziu tradiční způsob seberealizace mnoha žáků. Mluvíme o DofE, tedy programu pro mladé lidi, kterým nestačí s odpoledním zvoněním zabouchnout dveře školy a vrhnout se na počítač. My se tedy v rámci tzv. bronzové a stříbrné úrovně v počtu dvanácti žáků a dvou učitelů „vrhli“ do Vysokých Tater. Zatíženi již legendárními zelenými Husky batohy, plni odhodlání a entuziasmu, vyrazili jsme Pendolinem zdolat (alespoň některé) štíty nejmenších velehor světa.

Výsledek: za čtyři dny jsme pokořili tři dvoutisícovky, zažili slunce, déšť, sníh, bouřku, vedro a duhu. Trochu „se sekli“ na řetězech a usínali za libých zvuků kytary a zpěvu. Pochodovali za něžného cinkání „protimedvědích“ rolniček na batozích a na samotného medvěda jsme si únavou ani nevzpomněli. Uvařili jsme si litry polévek a čaje, viděli nádherné svahy a vrcholky. Připravili si podklady pro dva herbáře tatranských květin a jeden s brouky – žádný neunikl ostrému zraku pozorných nadšených biologů. Skoro, ale opravdu jen skoro jsme se dostali na lanovku na Lomnický štít. Snad příště.

No a jak to hodnotili samotní účastníci? Shrneme to lakonickými slovy Patrika z druháku: „Tak toto je ale šílený krpálec!“ Ano, měl pravdu. Ale pokaždé jsme ho nakonec viděli z vrcholku, a to se počítá. Naše expedice se dá uzavřít parafrází slavného dobyvatele: Přijeli jsme, vystoupali jsme, zvítězili jsme!

Mgr. Lenka Ocásková, vedoucí DofE

.

.