Do práce na kole aneb dopracenakole.cz

Svadalemoja. Ne, nejste v zemi Dada, kde slova poletují jako vlaštovky a pochytat je do smyslu by bylo nadlidským výkonem. Naopak, jste v prostředí velmi reálném a důvěrně známém, na školním dvoře, kde skoro každodenně parkujeme své stroje. A ten rádoby libozvučný shluk slabik? Svatava, Dalibor, Lenka, Monika a Jarka, pět nadšenců, kteří zastávají názor, že trocha pohybu ještě nikoho nezabila. A zapojili se do projektu Do práce na kole, který již poněkolikáté v České republice sdružuje podobné nadšence. A o co že jde? Prostě se v květnu do místa pracoviště musíte dostávat „na vlastní pohon“, ať už se jedná o kolo, koloběžku, kolečkové brusle nebo nohy.

A co že nám to přináší, kromě toho, že je to „in“, „eko“, „v pohodě“ a „trendy“?

Svaťka: „Kolo prostě miluju.“
Dalibor: „Bylo to silnější než já“
Lenka: „Ráno si v koupelně myju obličej a zuby, na kole potom mozek.“
Jarka: „Jezdím na kole, protože si to žádá hlava a záda, navíc se kochám.“
Monika: „Baví mě to, pojím příjemné s užitečným.“

Takže až nás potkáte s mouchami mezi zuby, jak si to frčíme ať už směrem z Jičína, Lubiny, Petřvaldu či Kopřivnice, zamávejte a držte nám palce – ať nás neubyde, a to v obou slova smyslech.

o