Deset dnů ve Štrasburku

Už od chvíle, kdy nám paní učitelka Le Folgocová oznámila, že se nám díky Moravskoslezskému kraji naskytla možnost navštívit v tomto školním roce Štrasburk, jsem věděla, že se chci projektu zúčastnit. Moravskoslezský kraj nám prostřednictvím své štědré dotace umožnil studovat a bydlet  deset dnů ve Štrasburku prakticky zadarmo, náš vlastní příspěvek sloužil pouze k úhradě dopravy a pojištění. Nejen tyto výhody způsobily, že nabízenou příležitost takřka nebylo možné odmítnout, a tak se nás i přes počáteční ostych sešlo v autobuse dvanáct.

I když se mi cesta zdála nekonečná, po 150ti písničkách a 36ti nepohodlných polohách jsme konečně dojeli do cíle. Naše „familles d’accueil“ nás netrpělivě očekávaly a po úspěšném shledání a seznámení  si nás odvedly domů. Těžko říct, jestli za to mohla únava či nervozita, ale ten večer mi dělalo velký problém Monii, naší paní, porozumět, natož jí odpovědět.

Následující ráno jsem začala docela rozumět, dokonce i lehce konverzovat a měla jsem ze sebe fakt dobrý pocit až do chvíle, kdy mi Monia popřála „bonne journée“ a já na ni zůstala koukat jak opařená a nevěděla, co po mně chce. Naštěstí byla velmi trpělivá a tolerantní, takže na každý můj „zkrat” reagovala smíchem. Stejně tak Julia, naše spolubydlící z Brazílie, se k nám chovala velmi vlídně a hned první den nám při cestě do školy ukazovala svá oblíbená místa či tramvajové zastávky.

Snad nikdy jsem se netěšila do školy tak moc jako ve Štrasburku. Učení nových slovíček, skupinové projekty, zlepšování čtení, výslovnosti a postupné rozbíjení jazykové bariéry – to všechno zahrnovaly hodiny s naším profesorem Mariem, který velmi kreativně dokázal spojit naučné se zábavným. Líbilo se mi, že i když spolužáci z jiné třídy měli úroveň francouzštiny o něco vyšší a nepatřili vyloženě mezi mé přátele, náš kolektiv byl sehraný a každý den se utužoval čím dál víc.

Zajímavým zpestřením našeho pobytu byly odpolední programy, které pro nás Alliance française připravila. Jednou to byla komentovaná prohlídka centra Štrasburku a Petite France,  jindy nás tramvaj zavezla do Evropského parlamentu, kde jsme mohli nahlédnout za oponu evropského dění. Po odpoledním programu nám zbylo plno volného času, který většina z nás trávila chozením do kaváren, navštěvováním muzeí či nakupováním. Večer jsme se vždy vrátili ke svým rodinám, užili si dlouhou tradiční večeři s předkrmem a dvěma dezerty, a pak bylo čistě na nás, jestli se uložíme ke spánku nebo vyrazíme do nočního Štrasburku.

Na studentský život ve Štrasburku jsem si rychle zvykla a tato zkušenost mi pomohla zjistit, že studium v zahraničí je rozhodně něco, co bych chtěla v budoucnu zopakovat. Ještě jednou chci poděkovat Moravskoslezskému kraji, který nám tento studijní pobyt  umožnil.

Na závěr bych chtěla říct, že pokud se někomu z vás naskytne podobná příležitost, neváhejte a jděte do toho!

Adéla Vlašicová, 3.A

o

Jazykový pobyt žáků ve Štrasburku byl spolufinancován z rozpočtu Moravskoslezského kraje v rámci akce „Studium a vzdělávání v zahraničí – příspěvkové organizace kraje“.