Další z biologických exkurzí, aneb „Zabij bobra, zachráníš strom“

Krásný květnový den jsme vyrazili do Záchranné stanice v Bartošovicích. Co nás čeká, jsme moc nevěděli, ale nejsme ve škole, a to se počítá. Autobusové spojení nebylo úplně ideální, ale času bylo dost, tak jsme vyrazili pěšky ze Sedlnic.

V Bartošovicích nás uvítaly všudypřítomné dřevěné sochy zvířat. Asi jsme na správném místě. Následovala přednáška o činnosti záchranné stanice. Nebylo to tak hrozné, jak to zní. Zajímavosti ze světa zvířat a reintrodukce orla skalního byly zajímavé. Teď ještě abych toho orla poznal, až ho uvidím. Následovala ukázka ptactva, co zde žije, jelikož jejich zranění jim již neumožňuje návrat do volné přírody. Straky, kosi, a hlavně dravci. Orlice Šery nás chtěla sežrat, ale nedali jsme se. Je to dost divný pocit vidět zvířata, která se již nevrátí do přírody, a zároveň vědět, že je to jen nepatrná část těch, co podobná zranění nepřežila a uhynula. Ač se nám to nemusí líbit, příroda je drsná, ale spravedlivá. Chápeme, že záchranné stanice zachrání jen malé procento zraněných zvířat, ale jejich význam je jinde. Ukazují mám, jak u nás běžná zvířata žijí, co je ohrožuje a co můžeme udělat, abychom co nejméně negativně ovlivnili jejich život.

Stanislav Vařeka, 2.A