Chemie je zábava

V předvánočním období se konalo krajské kolo Chemické olympiády kategorie A, což je kategorie určená žákům nejvyšších ročníků středních škol. Jako tradičně naši školu reprezentoval Richard Křapáček z oktávy a v silné konkurenci opět zazářil. Navázal na svůj loňský úspěch, kdy se umístil na 3. místě v Moravskoslezském kraji, a v letošním ročníku vybojoval v silné konkurenci vynikající 4. místo.

O dobrodružném pronikání do tajů chemie nechme vyprávět samotného „olympionika“ Ríšu:

„Když jsem v sextě byl s Chemickou olympiádou seznámen, chvíli (přesněji měsíc) mi trvalo, než jsem se rozhodl řešit domácí kolo kategorie C. Počáteční obavy vystřídal pocit, že za pokus nic nedám, a bylo rozhodnuto. V průběhu Vánoc jsem přemýšlel nad chudinkou Sněhurkou otrávenou utrejchem, nad reakcemi v dračím žaludku, a nechybělo ani překvapivé odhalení … Princi ze Zlatovlásky pomohla nikoli moucha, ale kyselina dusičná, vážení! Právě díky hravému zpracování jsem si ChO oblíbil. Mírné zklamání přišlo o rok později v kategorii B, kde již pohádkové prostředí vymizelo. Na druhou stranu mi zrovinka tehdy došlo, že ChO možná nemám rád jen díky hravosti kategorie C, ale možná hlavně proto, že se zkrátka jedná o chemii.

Coby oktaván jsem po části léta strávené nad úlohami kategorie A usoudil, že čas hraje proti mně. Nakonec jsem se ale odhodlal a do domácího kola jsem se pustil s vírou, že účast je v těchto záležitostech měnou nejcennější. „Bloudění“ v záplavě molekulových orbitalů, nukleofilních aromatických substitucí, chemických bilancí a metod analýzy DNA se pravidelně střídalo s ostatními školními povinnostmi. Zatímco si maturanti užívali pražského sluníčka, já jsem si neméně užíval tři dny strávené v laboratoři, kde jsem pracoval s toluenem a koncentrovanými kyselinami. Dříve obávaná titrace se mi poté zdála jako zasloužená odměna.

Dny plynuly a na začátku listopadu jsem se vrhl na školní test. Po důkladném studiu domácí části jsem měl z testu, kde se většina okruhů pohybovala již v únosnějších mezích, skvělý pocit, který nenarušil ani prazvláštní dojem vyvoláván fotografií Karla Marxe či úlohami s válčením Severu proti Jihu.

K mému potěšení jsem byl pozván do krajského kola. Nadšený, že se podívám do laboratoří Vysoké školy báňské v Ostravě, jsem se věnoval studiu, jedním okem ulpívajíc na algoritmech a filosofii.

Po dostavení na místo jsem pocítil, že se nacházím ve společnosti chemie hluboce znalé. Vedle olympioniků, kteří se předešlé roky účastnili až tří kategorií najednou, či dokonce národního kola, jsem měl malou dušičku, která si jen toužila nahrát pár bodíků a možná se umístit na jiném než posledním místě.

Jak je pro krajské kolo typické (což jsem poznal i minulé dva roky), náročností dalece předčilo kolo školní. Z poctivě naučených znalostí jsem využil přibližně osminu, zbytek testu jsem musel naplnit intuicí, odhadováním a tipováním. Šokem zapůsobilo cvičení, kde jsem měl za úkol určit rok, kdy byl vydán článek ze zadání, za pomoci daných indicií, kterými byl rok, kdy byly vypuštěny družice Sputnik a Sputnik 2, Nobelovu cenu za literaturu získal Albert Camus a československým prezidentem se stal Antonín Novotný. Časová náročnost dvě hodiny působila jako cílená strategie. Úlohy byly koncipovány tak, že téměř u všech soutěžících musely být podrobeny výběru. Proto bylo nesmírně užitečné, že jsem si uvědomoval svou převahu v organické části oproti částem ostatním, což mi vyneslo nemálo bodů. V praxi, která následovala až po testu, jsem našel (oproti předešlým kategoriím) mnohem více teoretických otázek, a to mě překvapilo. Mým úkolem bylo určit obsah kyseliny acetylsalicylové v tabletách Acylpyrinu. Podobně jako předešlý rok nechybělo zahřívání, zatímco u kategorie C jsem se bez práce za tepla obešel.

Čekání na vyhlášení a samotný akt předávání diplomů se nesly v přátelském duchu. Ostatní soutěžící nebyli odtažití, ale právě naopak – přátelští a se smyslem pro humor. Jelikož se postupovalo od posledního k prvnímu, určitě byste chápali moje udivení, kdy po vyhlášení pátého místa stále nepadlo moje jméno. A v tom kratičkém okamžiku mi svitlo. Své pořadí jsem měl celou dobu před sebou – cedulka s pořadovým číslem čtyři jako by se zachvěla. Vězte, že na poznámku o „nepopulárním čtvrtém místě“ od člena poroty jsem měl zcela jiný názor. Radostí se mi chtělo skákat!

Co bych řekl na závěr? Určitě doporučuji všem, kteří mají chemii aspoň trošku rádi, aby neváhali a zúčastnili se ChO. Nejde o umístění ani o ceny, to však sami poznáte. Užitečné se mi jeví získané znalosti a zkušenosti. Nejen, že máte možnost poznat konkrétní okruhy chemie v širším a hlubším rozsahu, ale s trochou štěstí a úsilí také navštívíte rozličné laboratoře, vyzkoušíte si práci s nejrůznějším chemickým náčiním (i zdánlivě jednoduché pipetování můžete provádět několika způsoby) či se seznámíte s jinými žáky sdílejícími stejný koníček. Pamatujte, že chemie je především zábava. Jestli souhlasíte, jste jako vyšití na ChO. A není nic lepšího, než být odměněn za zábavu, to mi věřte.“

A jak je to s Ríšovými nástupci? Žáci sekundy za sebou mají teprve první chemické krůčky, ale o jejich nadšení z této experimentální vědy svědčí „chemické“ vánoční cukroví, které můžete obdivovat na přiložených fotografiích.