Chebská operace

V Chebu ležícím na divokém západě se výprava vedená Čechem Petrem Caloněm objevila ještě dříve, než zvonil zvonek ohlašující konec vyučování na vzdáleném Masarykově gymnáziu v Příboře. Ano, tak rychlé jsou vlaky národního dopravce.

Volný čas ve městě jsme vyplnili návštěvou retromuzea, kde se Roman Borovička z oktávy, nejostřílenější mazák našeho mančaftu, cítil dle svých slov „jako doma“. Pokračovali jsme prohlídkou uměleckých expozic v chebské Galerii výtvarného umění, které další člen týmu, Tereza Gottwaldová ze septimy, zhlédla již kdysi dříve. Pro studovaného dějepisáře Petra Caloně muselo být vrcholem dne Muzeum Cheb sídlící v domě, kde byl zavražděn Albrecht z Valdštejna. Naopak já, obyčejný český člověk, jsem byl nejvíce uchvácen restauračním zařízením a chutnou krmí. Po setmění, kdy začínaly být ulice „Egeru“ strašidelné, nás autobusy přepravily na hotel. Pokoje jsme sdíleli s loňskými mistry ze Strážnice, a tak se naše pohledy upínaly k poháru, který Jihomoravané přivezli. Dlouho do noci jsme ještě s Romanem rokovali o tématu soutěže „Od diktatury k diktatuře 1945 – 1948“.

Čtvrteční ráno začalo vydatnou snídaní po boku německých seniorů. Pak už se musel pan učitel jakožto velitel autobusu číslo 3, ve kterém náš kolektiv navázal velmi dobrý vztah se slečnami z Matičního gymnázia v Ostravě, starat i o ostatní účastníky soutěže. Po příjezdu do cíle nežasl jen Roman, který se soutěže zúčastnil již v roce 2014. Stovky lidí se tísnily v aule Západočeské univerzity. Nechyběla ani esa mezi historiky z České i Slovenské republiky jako Jan Rychlík či Jaroslav Šebek. Pan Miroslav Stulák, hlavní organizátor soutěže, pozval i ministryni školství Kateřinu Valachovou, předsedu Senátu Milana Štěcha nebo slavného olympijského vítěze Dominika Haška, který si s námi dokonce vymohl společnou fotku.

Po mnoha proslovech soutěž konečně začala a lhal bych, kdybych řekl, že se nám otázky zdály jednoduché. Ba naopak. Nakonec jsme i přes pečlivou a dlouhou přípravu obsadili 31. příčku, leč neopouštěli jsme univerzitu se smutkem. Organizátoři nám přichystali mnoho knih a jiných darů. Zároveň byl tým MGP snad tím nejveselejším, což pramenilo ze smíchu, který v naší dobré partě nechyběl hlavně díky panu Caloňovi, známému to smíškovi.

Obtěžkáni literaturou jsme se autobusem vydali směrem ku Praze. Již zmíněné přátelství s ostravskými studentkami bylo ještě více upevněno a veselí stále neustávalo. Vždyť z celkového počtu 260 soutěžících gymnázií jsme se umístili opravdu vysoko. Ze stověžaté Prahy byl vlak záhy zpátky doma na severní Moravě a my jsme se rozloučili.

Děkujeme za možnost účastnit se soutěže a doufáme, že příští rok se ve škole najde nový tým, který bude chtít předčit ten letošní. Tématem pro další ročník je období let 1949 – 1967.

za soutěžní kolektiv Jáchym Pantálek, 4.A