Básnířka z GYPRI uchvátila porotu v soutěži Oh, Máj!

Květen je lásky čas, to ví dobře nejen každý maturant! A k lásce patří vyznání, a když vyznání, tak ve verších. Celostátní soutěž milostné poezie vyhlásil Památník národního písemnictví alias Muzeum literatury v Praze. Přihlásilo se rekordních 108 básnířek a básníků. Vůbec nejlepší na celé soutěži je, že hned za renomovaným českým básníkem, autorem knížek pro děti, překladatelem a vysokoškolským učitelem Radkem Malým se na druhém místě umístila naše žákyně septimy Jana Netušilová s básní Nelétaví s křídly. Vítězce srdečně gratulujeme k neuvěřitelnému úspěchu a čtenářům předkládáme báseň, kterou okouzlila porotu.

.

Nelétaví s křídly (Pochop i tentokrát, co ti toužím říci)
Jana Netušilová, septima

Nesundávám z nebes, volnomyšlenkáři,
má osamělá slza spinká na polštáři,
je včerejší, je čerstvá,
spadla na mě z mraků,
je plná zhýralosti
a barev dravých ptáků.

Ten vějíř z orlích per, tvá paví korunka,
překrásné oči unavené ze slunka,
na rozechvělém rtu se třpytí dcerky Promethea
a Vodnáře, lesk Vozů, div bych nebrečela
a neříkej, že hezká holka nepláče,
k obyčejné duši křidélka mi zbyla,
však krásní muži nemyslejí na motýla
a statní orli nemyslejí na ptáče.

Jak být věrná sobě, nejít za většinou,
lovci k sobě kořist nikdy nepřivinou,
ty přesto budíš barvy, zmírá lež a zrada,
nevíš, jak je těžké
mít tě tolik ráda.

Rozdrcený pigment svědčí žhavým dlaním,
lidé hubí motýly a postřelují hejna,
odpusť mi, ach odpusť,
že se letu straním,
bojím se tam venku,
bojím se být stejná.

Kdysi jsi mě v mracích učil plnost ticha,
jak pochopit život, jen když někdo dýchá,
čekám na tě pod úsměvy, čekám nehnutě,
zbav mě křídel, ptáčku,
dej mi perutě.

Mgr. Lenka Ocásková, učitelka semináře současné literatury

.