Ahoooj! z Dunajce

Háček, zadák, kontra, zabrat, přitáhnout, odlomit, koníčkovat… S tím vším se naši žáci úspěšně poprali druhý zářijový týden. Během pěti dnů si osvojili základy vodáctví v úžasném prostředí národního parku Pieniny na pomezí Polska a Slovenska.

Pro některé byl první kontakt s vodou plný obav, jiní už někdy kouzlo vodáctví zakusili. Po krátkém „suchém“ tréninku jsme vyrazili na řeku. Hned po startu nás čekala náročnější pasáž, kterou dvě posádky nezvládly a cvakly se. To však nebyla ta nejtěžší část naší úvodní plavby. Asi hodinu před cílem nás dostihla hrozivá bouřka, které jsme se ze všech sil snažili celé odpoledne ujet. Na ubytovnu jsme se vrátili úplně durch a s heslem „Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný.“

Zbytek týdne už se déšť naštěstí neobjevil a my jsme si další plavby užívali na maximum. Během celodenních výprav zbývalo dost času na pohodové soulodění i občerstvovací zastávky. Občas nám cestu zkřížili místní plťaři. Stejně jako turisté na pltích jsme i my obdivovali krásy Pieninského národního parku. Nad námi se tyčily Tři koruny, projížděli jsme přes historický Červený Kláštor a kochali jsme se okolní přírodou, která pomalu měnila svou svěží letní podobu a dostávala zlatavý podzimní nádech. Nejkrásnější část trasy vedla působivým kaňonem, který se zařezává do vápencového masivu a ve kterém řeka vytvořila sedm velkých meandrů. A protože žáci mohli dny strávené na vodě prokládat výlety do Tater, o silné zážitky opravdu nebyla nouze.

Poslední večer patřil již tradičně společnému posezení s opékáním. Učitelé ocenili, jak příjemná sestava žáků se letos na kurzu sešla. Vodáci z frýdecko-místeckého sportovního klubu CAPP zhodnotili výkony na řece, turisté výkony v horách. A ani jedni rozhodně s chválou nešetřili.

Mgr. Lucie Zahálková Bukovjanová