Nabídka, která se neodmítá
Dne 6. dubna 2022 se týmu příborského gymnázia ve složení Zuzana Kozárová, Kristýna Vývodová a Ondřej Lešenar podařilo v krajském kole Dějepisné soutěže gymnázií v Bohumíně slovy organizátorů „nemožné“. A sice porazit tradičního vítěze krajského kola, domácí tým bohumínského gymnázia, a postoupit do ústředního kola v Chebu z prvního místa. Ani my jsme po vyhlášení výsledků nevěřili vlastním uším a chvíli trvalo, než jsme si uvědomili významnost oné chvíle, která byla znásobena nepopsatelnou radostí pana učitele Caloně, který nás při předávání diplomu fotografoval s nadšením japonského turisty.
Ale pěkně od začátku. V září minulého roku nám pan učitel Caloň předložil „nabídku, která se neodmítá“. Soutěž na téma druhá světová válka v Evropě mě okamžitě zaujala a byl jsem rád, že se našly i dvě odvážné dívky, které se nezalekly popravdě ne příliš „holčičího“ tématu. Pod vedením pana učitele Caloně jsme se pustili do poctivé přípravy. V podstatě každý den jsme našim rodinám uzurpovali televizní ovladače a sledovali dokumenty o válce. Studovali jsme doporučenou literaturu a pročítali články v časopisech. Na společných schůzkách ve škole i online doma ve večerních hodinách jsme procházeli jednotlivé etapy války a zaznamenávali si důležité události. Zabrousili jsme i do kultury a vědy, když jsme si vyhledávali informace o vědcích, hercích, malířích a hudebnících, kteří ovlivňovali tehdejší dobu, protože i oni mohli být (a také byli) obsahem soutěžních otázek.
Po půlroce příprav přišel den D. Naneštěstí se shodoval se dnem, kdy se v Ostravě konalo krajské kolo Dějepisné olympiády, kterého jsem se měl osobně také zúčastnit. Pro každého nadšeného historika tak trochu Sophiina volba… Popravdě jsem ale s výběrem soutěže, které dám ten den přednost, příliš dlouho neváhal. Nemohl jsem přece odmítnout nabídku, která se neodmítá, a nechat tým na holičkách. Všichni jsme do přípravy na společnou soutěž věnovali spoustu času a energie, včetně pana učitele Caloně.
Odjeli jsme tedy společně do Bohumína na krajské kolo, kde jsme se měli utkat o postup do ústředního kola v Chebu. Byli jsme nervózní, protože jsme ze všech stran slyšeli, že otázky v soutěži jsou velmi těžké a záludné. Navíc týmu z Příbora se ještě nikdy nepodařilo v kraji vyhrát. Proběhlo slavnostní zahájení a pořadatelé nám rozdali listy s otázkami. Začali jsme společně odpovídat – to je výhoda práce v týmu – víc hlav víc ví. Během hodinového časového limitu otázka stíhala otázku, dokud jsme nevyčerpali otázky i sebe. S napětím jsme čekali na vyhlášení vítězů, ověřovali si na internetu správné odpovědi, kterými jsme si nebyli tak docela jistí. Když porota vyhlásila, že zvítězilo Masarykovo gymnázium Příbor, naše radost byla obrovská. Už teď se nemůžeme dočkat, až na podzim pojedeme do ústředního kola v Chebu a setkáme se tam s renomovanými historiky či významnými osobnostmi naší politické a kulturní scény.
Do té doby nás ale všechny čeká spousta práce, abychom se připravili na ještě „vypečenější“ otázky ústředního kola. Kdyby kdokoli z vás měl tip na zajímavou knihu, článek nebo dokument týkající se druhé světové války v Evropě, budeme rádi, když nás na ně upozorníte, abychom v Chebu co nejlépe reprezentovali náš „dycky Příbor!“
Závěrem bych ještě jednou moc a moc poděkoval „trenérovi“ našeho historického minitýmu, panu učiteli Caloňovi. Nejen za pozvání do cukrárny, kde jsme naše vítězství zapili horkou čokoládou, ale hlavně za jeho obětavost a zodpovědný přístup k naší dlouhodobé přípravě. Zuzka, Kristýna i já jsme rádi, že jsme ho nezklamali a „bohdá“ nezklameme ani v Chebu. Držte nám palce, ať tam dopadneme výrazně lépe než Albrecht z Valdštejna!
Ondřej Lešenar, sexta
.
