DofE expedice – Chřiby 2021
Po pár hodinách jízdy vlakem se nám podařilo vystoupit na vlakové zastávce na znamení a vymotat se z nepříliš dobře značené vesnice. Našly jsme naši první a dlouho jedinou houbu – dřevokaznou. Po 1,5 km stoupání po polích, loukách a mezích jsme došly na docela rovnou lesní cestu a první záchytný bod – turistický přístřešek. Cesta vedla lesy a mýtinami, nepotkaly jsme ani jednoho člověka, ale ani houby tam nerostly. Prošly jsme kolem chatové osady Zavadilka a pokračovaly lesem po červené turistické značce. Došly jsme k Moravanským loukám, tam rostly alespoň ocúny, ale houby pořád nikde. Na rozcestí U Křížku jsme se vydaly na zříceninu hradu Cimburk a po cestě jsme nabraly vodu ze studánky. Na Cimburku byli hodní správci a nechali nás tam přespat. K večeru se rozpršelo, takže ohniště bylo nepoužitelné. Postavily jsme si stany na druhém hradním nádvoří u prostorného přístřešku, už se stmívalo. Uvařily jsme si špagety s protlakem a sýrem a šly na večerní prohlídku hradu s čelovkami. Obyvatelé hradu byli tři mloci, dvě ropuchy a myšice lesní. Škoda že pršelo, jinak by určitě byly z hradního cimbuří krásně vidět hvězdy.
Vstaly jsme ještě za tmy, přestalo pršet, sbalily jsme stany a slunce vyšlo. Nafotily jsme hrad a pokračovaly v cestě. Po 1 km jsme došly ke studánce a přístřešku a uvařily si ovesnou kaši. Před námi bylo stoupání do nejvyššího bodu naší expedice – vrcholu a skalního útvaru Kazatelna. Dál vedla asfaltová cesta 4 km s kopce k přístřešku Na Pile. Byl velký, prostorný a byl tam velký krb. Oběd – grilované hermelíny – jsme ale nakonec dělaly na vařiči. První se docela upekl, při druhém najednou vzplanul ešus a poslední dva jsme jen držely nad plamenem z vařiče. Druhý ešus jsme raději zanechaly v použitelném stavu, ale nakonec byly hermelíny docela upečené a dobré. Pokračovaly jsme po červené k hradu Buchlov. Vystoupaly jsme na první nádvoří a v okně uviděly nějakou paní. Zamávaly jsme jí, vyfotily se u brány a chystaly se pokračovat v cestě; ale přišla za námi ta paní z okna a řekla nám, že tam točí instruktážní film pro budoucí průvodce na hradě Buchlov, a že bychom se jim tam s těmi obrovskými batohy hodily v pozadí. Po deseti minutách byla scéna natočena a my se vydaly na cestu. Po 4 km jsme došly do vesnice Chabaně a čekal nás poslední kopec toho dne. Bylo to poslední vhodné místo k přespání před Velehradem, ale místo louky tam bylo zorané pole a v dálce se ozývaly výstřely. Už se stmívalo, takže jsme se utábořily v lese vedle lesní cesty a s tmou konečně utichla střelba. Toho večera jsme usnuly brzy.
Ráno jsme vstaly opět za tmy, ale balení věcí nám šlo rychleji. V šeru jsme vyrazily, vyšly z lesa a naskytl se nám nádherný pohled na Velehrad zalitý ve světle vycházejícího slunce. U baziliky jsme se snažily vyfotit – marně, nakonec nás vyfotila jeptiška z místního kláštera, ale ani na téhle fotce nám však světlo nepřálo. Vyšly jsme z Velehradu a pokračovaly do Starého Města po rovné cyklostezce, svítilo slunce, byl krásný jasný den. Ve Starém Městě jsme na chvíli ztratily značku, ale nakonec jsme nádraží objevily. I do správného vlaku jsme nastoupily a expedice byla u konce.
Vendula Štefaníková, kvarta
