Projekt „THE JOE ALON CONNECTION PROGRAM“ úspěšně ukončil svůj první ročník

Již jen opravdoví „pamětníci“ a přímí účastníci projektu „THE JOE ALON CONNECTION PROGRAM“ si vybaví líčení průběhu jednotlivých fází prvního ročníku partnerského projektu žáků Masarykova gymnázia v Příboře a střední školy Branka Weisse v Cur Hadasse tak, jak o něm „kdysi“ průběžně informovala webová stránka naší školy a lokální média. V této souvislosti je proto třeba připomenout alespoň základní fakta: vzájemný kontakt mezi koordinátory a studenty z obou škol byl navázán na jaře roku 2019, načež byla ve dnech 11. až 18. prosince 2019 první etapa projektu ukončena návštěvou dvaceti příborských žáků v Izraeli (viz detailní informace v souhrnné zprávě na https://www.gypri.cz/projekt-the-joe-alon-connection-program-uspesne-ukoncil-svou-prvni-polovinu/). Na tuto akci měl navázat v červnu roku 2020 pobyt stejného počtu izraelských žáků v České republice, ale, jak známo, tehdy vše zhatila koronakrize a restriktivní opatření s ní spjatá. Následovalo stanovení několika nových termínů, uvažovalo se o letních prázdninách roku 2020 i jaře 2021, ale tristní „covidová“ situace a nemožnost odhadnout dopady protipandemických opatření příjezdu našich přátel do České republiky bránily. To už se ale postupně díky proočkovanosti obyvatel obou států začala situace měnit …

Klíčovým zlomem se pak stala červnová návštěva samotné iniciátorky a hlavní patronky celého projektu paní Rachel Alon Margalit v České republice, kdy mj. zavítala i do Příbora, kde pak strávila několik dní. Vedle dolaďování programu pro očekávanou návštěvu izraelských žáků se realizovalo několik schůzek s vedením naší školy, zástupci městské samosprávy a především s oběma částmi příborských „kohort“ (ročníků) projektu „THE JOE ALON CONNECTION PROGRAM“. Za přísných hygienických opatření se tak paní Rachel osobně setkala nejen se „začátečníky“, tj. žáky zapojenými do druhého ročníku projektu, ale školu navštívili i žáci, resp. absolventi, kteří cirka před měsícem úspěšně složili maturitní zkoušku a byli zapojení do prvního běhu projektu. Ti už, pochopitelně, paní Rachel dobře znali nejen jako vedoucí celého projektu, ale i jako nepřekonatelnou průvodkyni po její krásné vlasti. Bezprostřední přátelská setkání v dané situaci vyvolávala erupce optimismu a navozovala atmosféru plnou nadějných očekávání… K tomu ještě přispívala ochota dalších osob projekt podpořit a dotáhnout ho, pokud možno k dokonalosti.

Termín návštěvy našich přátel byl stanoven, program pečlivě připraven…, jediné, co zůstávalo, byly otazníky nad možnou proměnou protipandemické situace. Líčit „prázdninové“ martyrium jako průběh vynucených změn by připomínalo sinusoidu: od totálního zmaru vyvolaného zrušením letu vedlo až k nadějným vyhlídkám či dokonce euforii. Sen o úspěšné realizaci návštěvy curhadasských přátel se nakonec naplnil v neděli 22. srpna 2021, kdy „jejich“ letadlo, očekávané příborskými žáky, přistálo na ruzyňském letišti…

Po srdečném přivítání, přejezdu autobusem do centra Prahy a nezbytném obědě, kdy měli naši přátelé poprvé možnost „naživo“ ochutnat tradiční českou stravu, bezprostředně následoval náročný program spojený s procházkou Starým Městem a komentovanou prohlídkou synagog (Staronová, Maiselova, Pinkasova) a hřbitova v Židovském Městě. Po „sladké tečce“ v podobě pravé české zmrzliny následovala cesta autobusem do Příbora resp. do míst v jeho okolí, kde byli žáci u svých hostitelů ubytováni.

Pondělní program byl zahájen dopolední návštěvou Masarykova gymnázia, kde byli všichni účastníci přivítání panem ředitelem Mgr. Pavlem Kerekešem a paní zástupkyní RNDr. Jarmilou Heraltovou. Následovala prohlídka školy a první rozhovory pro příborskou televizi reflektující bezprostřední dojmy našich přátel. Pak byli všichni účastníci přijati v okouzlujícím prostředí barokního refektáře bývalého piaristického kláštera představiteli města Příbora – starostou Ing. arch. Janem Malíkem a místostarostou Mgr. Pavlem Netušilem, přičemž byl následně všem umožněn i vstup do zasedací místnosti zastupitelstva, kdy měli možnost nakouknout do zákulisí politického života města. Setkání s představiteli města v podstatě zahrnovalo ještě tři další body: nejdříve nás pan místostarosta Netušil zasvěceně provedl po místním klenotu, piaristických zahradách, následovalo překvapení ze strany pana starosty v podobě setkání s reprezentantkou „nejznámějšího příborského jména ve světě“, pravnučkou Sigmunda Freuda, paní Jane McAdam Freud, která s žáky živě besedovala nejen o své profesi – umění. Po ukončení debaty nás pan starosta Malík ještě provedl rodným domem Sigmunda Freuda a tím „příborská“ část programu skončila. Odpoledne se celá skupina přesunula vlakem do Štramberka a zbytek dne byl vyplněn nejen návštěvou Národního sadu a jeskyně Šipky, ale i Trúby, kam všichni, posíleni typickým štramberským produktem – ušima – svěže vystoupali. Denní program uzavřel přesun vlakem do „domovských“ destinací.

Úterní program zůstal na přání v režii hostitelů – podle možností a zájmu hostů navštívili skupinky žáků blízké i vzdálenější lokality (např. Kroměříž), pro zájemce o svět techniky a především symbol regionu byla zorganizována návštěva areálu Tatry v Kopřivnici spojená nejen s přednáškou o výrobě automobilů, ale i s projížďkou nákladními automobily na zkušebním polygonu a návštěvou Technického muzea Tatry Kopřivnice. V této souvislosti je třeba vyzdvihnout absolutní profesionalitu celého tamního kolektivu pod vedením pana Stanislava Čuláka, což koneckonců nejlépe dokládá obdiv, který akce sklidila u našich přátel. Děkujeme!

Středa byla celá spjata s pobytem v přírodě a jako cíl cesty byly určeny Pustevny. Po atraktivní jízdě lanovkou následovala vycházka k takřka kultovní soše Radegasta, oběd a „zlatým hřebem“ dne se stala návštěva neméně přitažlivé stezky mezi korunami stromů – Stezky Valaška. Pohled na nádherné přírodní scenérie vyvolával u našich přátel mimořádné nadšení a koordinátoři si při té příležitosti vybavili původní, takřka dva roky staré verze programu, kdy jedním z tehdy těžko pochopitelných přání našich přátel bylo vidět – les! Samotné okouzlení naší přírodou se pak u našich hostů projevilo záplavou fotografií a selfíček…

Čtvrteční program byl bohužel silně poznamenán deštivým počasím, což se projevilo již při dopolední návštěvě hradu Helfštýna a gradovalo při pobytu v Olomouci, kde musela být z uvedeného důvodu původně plánovaná prohlídka centra města zkrácena. O největší klenoty, ale účastníci nepřišli, a tak vedle památky UNESCO, Sloupu Nejsvětější Trojice, a části unikátního souboru barokních kašen, spatřili i orloj vypovídající o poválečném vývoji umění v Československu a mohli si vychutnat atmosféru barokního chrámu sv. Michala stejně jako místního obchodního centra Šantovka. V pozdním odpoledni následovala exkurze na letiště v Olomouci – Neředíně, kde jsme se, díky zasvěcenému výkladu dozvěděli o současnosti, ale i minulosti letectví na Olomoucku. A právě historie leteckých jednotek byla pro náš projekt de facto klíčová, protože jsme navštívili místa, kde absolvoval patron projektu Joe Alon – Josef Placzek ve čtyřicátých letech minulého století letecký výcvik, aby se pak stal pilotem v nově vzniklém letectvu státu Izrael…

V pátek se všichni účastníci vypravili do hlavního centra našeho regionu – Ostravy. Náplní výletu se stala návštěva Dolní oblasti Vítkovic, kde po krátké procházce areálem všichni navštívili tzv. Velký Svět Techniky, který díky své interaktivnosti a atraktivitě bezprostředně zaujal zasvěcené i nezasvěcené… Třešničkou na dortu pátečního programu se pak stala návštěva AVION Shopping Parku, kde si účastníci mohli nakoupit dárky a suvenýry, a pravou perlou téhož dne pak společné setkání na slavnostní večeři v Lubině. Srdečná atmosféra a množství dobrot na stolech zůstaly jedním z nezapomenutelných okamžiků projektu.

I sobotní dopoledne bylo spojeno s návštěvou Ostravy, tentokrát ale mělo charakter povinnosti, protože naši přátelé museli být před odletem otestováni proti covidu. Odpoledne pak opět proběhlo v režii hostitelů a mělo podobu výletů do blízkého okolí.

Poslední den pobytu, neděle 29. srpna 2021, začal odjezdem všech účastníků do Prahy, kde opět následoval náročný program. Dopoledne bylo věnováno prohlídce další, zatím neznámé, části Starého Města vedené panem Martinem Šmokem a vyvrcholilo návštěvou Jubilejní synagogy, odpoledne pak následovala přednáška o česko-izraelských vztazích z úst i díky přednáškové činnosti v Příboře známého pana Roberta Řeháka, Ph.D. A tím de facto „oficiální“ program toho dne i celého pobytu skončil. Zbytek času věnovali všichni účastníci svým zájmům, mezi něž patřilo především dokoupení suvenýrů a dárků. Samotné finále je pak spjato s odjezdem všech na letiště, kde došlo k loučení, po němž následoval odlet našich přátel do vlasti. „Česká“ skupina se pak autobusem vrátila do Příbora.

V závěru prvního ročníku projektu „THE JOE ALON CONNECTION PROGRAM“ se nabízí prostor pro bilancování a hodnocení. Dá se říci, že projekt odpovídal očekávání a veškeré představy se v rámci daných možností (i když s poměrně velkým časovým prodlením) podařilo úspěšně zrealizovat. Vedle nezdolné obětavosti a energie paní Rachel a pana Tomera, obou duší a motorů celého projektu a hlavních strůjců úspěšné realizace celé akce, je třeba na izraelské straně připomenout i mimořádné nasazení paní profesorky Elly stejně jako zapojení koordinátorů na české straně. Bez jejich účasti by projekt jak po technické, tak po obsahové stránce nikdy nedosáhl úrovně, k jaké dospěl.

Totéž hodnocení platí i pro ty, kteří pomáhali zajišťovat oficiální program celého výměnného pobytu. Při výčtu poděkování za mimořádné pochopení a podporu je třeba uvést vedení školy, představitele města Příbora a další a další v textu článku jmenované i nejmenované osoby, bez jejichž pomoci by ani zdaleka projekt nedosáhl požadované úrovně. Samostatnou kapitolou pak zůstává mimořádně obětavé nasazení a zapojení rodičů žáků z obou zemí, které, ač nebylo na první pohled viditelné a mnohdy zůstávalo víceméně přehlížené, položilo nejlepší základy celému projektu. A když byly dobré základy, stavba „společného domu“ v duchu hesla celého projektu (Make yourself at home!) mohla začít vzkvétat.

Závěrečná douška pak musí směřovat k nejdůležitější a bezprostřední součásti – samotným žákům, kdy je třeba ocenit nejen jejich zodpovědné chování a obětavý přístup, ale především kreativitu s jakou dokázali do projektu vstupovat a samotný program doplňovat a rozvíjet. Skutečnost, že všichni táhli za jeden provaz, by nejlépe doložil výčet neoficiálních aktivit odehrávajících se po ukončení každodenních společných programů. Bez ohledu na únavu se všichni po jednotlivých večerech scházeli na různých místech, aby společně debatovali, detailněji se poznávali a prohlubovali tak vzájemné vztahy. Právě tato skutečnost vyvolává veliké naděje do budoucna. Ať bude doba jakákoli, ať budou jakékoli pandemie a restrikce, dají se vždy překonat a přátelství, navázaná v rámci projektu, tak lze nejen udržet, ale i dlouhodobě rozvíjet.

Mgr. Alexandr Orošnjak