Bronzová expedice DofE, 22. – 24. 6. 2020

Bylo pondělní ráno 22. června, když jsme ve složení Krista, Káťa, Marťa, Klárka, Amča a já (Terka) po dlouhých přípravách a balení vyrazily celé natěšené na dobrodružnou expedici DofE.

Naše plánovaná trasa vedla z Mostů u Jablunkova, přes Muřinkový vrch, Bílý Kříž, Staré Hamry až do Ostravice.

Těšily jsme se na přírodu, stavění stanu, třídenní odpočinek od rodičů a sourozenců i na opékání Marshmallows na ohni. Ve vlaku bylo veselo a samozřejmě jsme pořídily množství fotek, protože co není na fotce, jakoby se nestalo. Cestou se začínalo čím dál více zatahovat. Když jsme dojely do Mostů u Jablunkova, venku mrholilo a výrazně se ochladilo. Nahodily jsme na sebe pláštěnky – komentář mé milované kamarádky „Ty jo, Ty vypadáš jak kadibouda!“ mě velmi potěšil. Každopádně v pláštěnkách jsme všechny vypadaly jako strašidla do zelí. Vydaly jsme se na strastiplnou cestu na Muřinkový vrch. První den jsme šly bohužel pouze do kopce, ale byly jsme nadšené, protože jsme našly borůvky. Došly jsme k horské chatě a venku jsme poobědvaly. Cílem naší expedice bylo vytvořit outdoorovou kuchařku, takže jsme všechna jídla pečlivě fotily.

Šly jsme podél státní hranice se Slovenskou republikou. Krajina kolem připomínala film „Cesta do pravěku“, prales a všude taková mlha, že málem nešlo vidět na krok. Šly jsme úzkými lesními cestičkami a naše boty byly úplně mokré a špinavé od bláta.

Když už jsme myslely, že nedojdeme, objevila se před námi louka s kapličkou, u které na nás mávali naši instruktoři pan Svoboda a pan Reichert, kteří si zrovna chystali celtu. Za deště a ve větru jsme rychle postavily stany a Muřinkový vrch přejmenovaly na „Větrnou hůrku“. Na večeři jsme si připravily delikátní tortilly.

Ráno nás probudila zima a pan Svoboda, který nám, ještě rozespalým, dal pokyny k další cestě. Naše mokré oblečení jsme pověsily na plot okolo kapličky. Posnídaly jsme ovesnou kaši a uvařily si teplý čajík. Sbalily jsme tábor a vydaly se vstříc dalším dobrodružstvím.

Na Bílém kříži jsme se měly okolo 13. hodiny setkat s učiteli. Cestou jsme slyšely zvuky pily, ale i jiné prapodivné zvuky, které zněly jako naštvaný medvěd, což nás celkem popohnalo kupředu. Šly jsme v pohodě po červené značce, jenže pak už nikde žádná červená značka nebyla a my jsme pokračovaly pořád dál. Bohužel jsme se ztratily a zašly si asi 10 kilometrů. Celé zničené jsme konečně došly na  rozcestí, kde jsme zjistily, že jsme úplně vybočily z plánované trasy.  U rozcestníku jsme se naštěstí zorientovaly a na Bílý kříž jsme dorazily namísto v jednu hodinu až v pět hodin odpoledne. Učitelé už na nás netrpělivě čekali. Dokonce se mezitím seznámili s paní z bufetu a domluvili nám nocleh uvnitř.

Byly jsme štěstím bez sebe, že nemusíme stavět stany a přespaly v bufetu na stolech. Večer jsme udělaly jídlo a opekly si Marshmallows, jako dezert. Unavené po dlouhém dni a nekonečném bloudění jsme zalehly do spacáků a okamžitě usnuly.

Probudily jsme se opět do chladného rána. Všechny jsme se už těšily domů na měkkou postel a koupelnu. Jenže – zrada, došel nám plyn na vaření, takže jsme si nemohly udělat po ránu ani teplý čaj. Naštěstí to byl poslední den naší expedice, takže už nám to nijak zásadně nevadilo.

Sice unavené, ale plné zážitků a natěšené domů jsme se vydaly kolem přehrady Šance na vlak do Ostravice.

Naše bronzová expedice byla pro nás všechny velkým dobrodružstvím – video z expedice – a už teď se těšíme na další.

Tereza Marejková, kvinta

o