Biologická exkurze Brno

Netrvalo dlouho a máme tu rok 2020. Vánoční prázdniny sotva skončily a 6. ledna v pondělí jsme všichni museli po čase odpočinku, nicnedělání a rodinné pohody zase zapojit své mozkové buňky a vydat se do školy. Všem nám je jasné, že se až nebezpečně blíží pololetí a s ním i čas závěrečných písemek a opravných zkoušení. Buďme upřímní, není to jedna z nejoblíbenějších částí školního roku. My kvartáni však můžeme být rádi, že nám tu skutečnost zpříjemnila alespoň naše úterní brněnská exkurze. Na začátku nás sice čekalo brzké vstávání a nutné dobelhání k autobusu, ale nakonec se nám všem přeci jen podařilo dorazit včas a společně s vyučujícími panem Svobodou a paní Bordovskou jsme vyjeli směr jižní Morava.

Když jsme dorazili do Brna, vypravili jsme se na Biskupský dvůr do Moravského zemského muzea, konkrétně do oddělení Centrum Mendelianum, na přednášku o genetice. Nejprve jsme po skupinkách vyjížděli nahoru do patra výtahem. Při cestě nám byl promítán krátký naučný snímek. Při vstupu do místností jsme mohli vidět sochu zakladatele genetiky J. G. Mendela. Naše mladá paní průvodkyně se do výkladu pustila opravdu s vervou, a tak o legraci nebyla nouze. Dozvěděli jsme se například, jak probíhaly Mendelovy pokusy se žlutým a zeleným hrachem, jaký je rozdíl mezi chromozomy v tělní buňce muže a ženy, co je to DNA, a kde všude se s ním běžně setkáváme, co z našeho vzhledu a vlastností dědíme po rodičích a mnoho dalšího. I přesto, že ve výsledku byla přednáška trošku delší, myslíme, že si z ní každý alespoň něco odnesl a (snad i) do budoucna zapamatoval.

Poté jsme se všichni usadili okolo stolu a na vlastní pěst se ve skupinkách pokoušeli o získání DNA z mandarinky nebo banánu. Některým z nás se dařilo víc, některým méně, ale nakonec se nám v odměrném válci po přidání soli, jaru a lihu skutečně oblevila „mlha“, která byla dle slov paní průvodkyně hledanou DNA.

Následně jsme po pauze na oběd cestovali městskou hromadnou dopravou a pokračovali až do útrob muzea Anthropos. Nejprve jsme si měli možnost prohlédnout výstavu věnovanou africkému umění. Tato výstava byla bez průvodce, takže každý si mohl prohlédnout určité spektrum, které ho zaujalo nejvíce. Avšak potom nastal zlatý hřeb celého dne, a to komentovaná prohlídka onoho pavilonu. Na prvním poschodí byla nastíněna příbuznost člověka a ostatních primátů a zejména proces hominizace, v rámci kterého je představen unikátní nález australopitéka známého jako „Lucy“. Druhé patro je věnováno archeologickým dokladům existence moderního člověka i vlastnímu druhu Homo sapiens sapiens v našich zemích a jejich způsobu života. Nedílnou součástí expozicí je i rekonstrukce mamuta. Zhlédnout jsme zde mohli mimo různých kostěných nástrojů a druhů venuší ze světově známých lokalit (např. Dolní Věstonice, jeskyně Kůlna či jeskyně Pekárna) také kopie nástěnných maleb paleolitických svatyní, jako jsou Lascaux ve Francii a španělská Altamira.

Celkově jak za sebe, tak určitě i za celou třídu, můžeme říct, že tato exkurze byla velmi povedená a přeplněná novými znalostmi a skvělými zážitky. Už se všichni moc těšíme na příště.

Krátké video z exkurze zde.

 Jana Netušilová a Jan Simper, kvarta