Z deníku kvarty 2 aneb den „poctivého studování“ v Brně

Čtvrtek 12. 12. 2019

Poslední měsíc tohoto roku je tady. Zbývá pár dní do rozsvícení třetí svíce na adventním věnci, což silně poukazuje na to, že Vánoce s vůní cukroví, všemožnými zmatky s dárky, plnými nákupními centry, ale především láskou a pohodou v kruhu nejbližších už netrpělivě ťukají na dveře. Ač jsou tohle všechno dle kalendáře jistá fakta, příborské nádraží nepokrývala toho dne ani sebemenší vrstva sněhu. Zato natěšených žáků kvarty z místního gymnázia s jízdenkami v dlaních a batohy na zádech zde bylo poměrně dost. Po nezapomenutelném výletu do Prahy nás totiž čekala návštěva nejspíše největšího pražského „rivala“. Jednoduše tentokrát do středu města nepojedeme tramvají, ale šalinou.

Ve vlaku spousta děvčat k nelibosti cizinců z vedlejších „kupéček“ zpívala vánoční písničky. Kdyby alespoň při tom bušení do zdi tloukli do rytmu. Chlapci se bavili zpěvem vlastních hitů a přidávali k tomu i pokřiky fotbalových mužstev. Zkrátka už ta cesta vlakem napovídala, že o zážitky nebude nouze. Po výstupu jsme se odebrali do Technického muzea, kde nás čekaly hned dvě prohlídky. Železná opona, která nás přemístila do historie ostrahy hranic z let 1948-1989, a V těžkých dobách: Boje o hranice 1918-1919, kde jsme se seznámili s vojenskou silou našeho nově vzniklého státu, která kromě hranic bojovala i o státní suverenitu. První prohlídka byla nakonec spojena s velmi zajímavou únikovou hrou, kterou jsme naštěstí všichni úspěšně zvládli. Rozdělili jsme se do skupin a pomocí hledání příslušných informací i již získaných znalostí jsme postupně otevřeli všech šest truhel s kartičkami, na kterých bylo jméno a fotka osoby, která měla s železnou oponou nějakou spojitost. Každá skupina měla svou vlastní. Poté jsme o těchto lidech a jejich osudech diskutovali. Druhá prohlídka byla vyloženě povídací a pro některé z nás trošku nudná, ale alespoň jsme se zase naučili něco z historie. V té době se však už všichni těšili na další program. Po zkoušení různých historických počítačových her (tady se kromě žáků vyřádil i pan učitel Caloň), jsme se vydali do centra města. Svezli jsme se již zmiňovanou šalinou na „Svoboďák“.

Následující rozchod nám umožnil ochutnání voňavého trdelníku, nákup vánočních dárků i košt dětského punče. Na ten klasický a na svařák si ještě musíme počkat. Pak už nás jen rychlík odvážel zpátky domů a my v dobré náladě doufali, že se zase již brzy vypravíme někam za kulturou a že opět přibude nová strana do našeho deníku.

Jana Netušilová, kvarta