Až na vrcholky hor…

Do třetice všeho dobrého a zlého – v našem případě snad můžeme konstatovat, že se nás týká ta první varianta. Potřetí nám škola nabídla povinný sportovní kurz v Kroscienku nad Dunajcem v Polsku, kde jsme si mohli vybírat, zda budeme brázdit místní vodu řeky Dunajec, nebo se denně nalodíme do autobusu a necháme se převézt do Vysokých Tater, abychom si vyzkoušeli, jestli náhodou nejsme „máčky“.

Nejsme. Mnozí z nás 74 účastníků dostali nálepku „čistý turista“. Co si pod tím pojmem představit? Konkrétně – zpoceného, unaveného, ale šťastného žáka třetího ročníku, který má v nohách za čtyři dny více než šedesát kilometrů a nastoupáno čtyři a půl tisíce metrů. Kam že nás to kroky vedly? Ráno o půl sedmé do jídelny, kde jsme polospící do sebe naházeli výživnou snídani, poté do autobusu, který nás, již zase plně spící, hodinu a půl vezl na Slovensko, a odtamtud už po svých vzhůru – na vrcholy. Zdolali jsme to nejlepší, co nám za týden Tatry mohly nabídnout. Rysy, Priečne sedlo, Bystré sedlo. Oblohu k tomu někdo vymaloval šmolkově a doprostřed scenérie posadil zlaté slunce, které se předvádělo mezi pocukrovanými vrcholky slovenských velikánů. Do autobusu jsme se vraceli zbití, utrmácení, ale naprosto šťastní, protože všechna ta námaha stála za to.

Bonusem celé akce byla možnost trávit večer volný čas s kamarády, kteří volili raději jízdu na lodích. Čtvrteční grilovačka na rozloučenou se nesla v duchu skvělé atmosféry provoněné obřími klobásami a podmalované tóny několika kytar a mandolíny. Únava je pojem relativní, a když nás od grilu vyhnala zima, přesunuli jsme prokřehlá těla na parket společenské místnosti a zahřívali se divokým tancem v rytmu disco.

Hodně jsme toho ušli, hodně viděli. Poznali jsme se i z jiné stránky, než jakou známe ze školních lavic, a stejně tak jsme v jiném světle viděli naše učitele. Na horských túrách jsme potkali dost lidí, kteří nám nepokrytě záviděli. V hlase měli určitý druh údivu a té „hezké závisti“, když říkali věty jako: „To máte dobré, že vás škola pustí na takové hory, to my jsme nezažili. A nebojí se o vás?“ Jasně, že se o nás bojí. Ale víc nám chtějí ukázat, jak turistika může být krásná a že trocha strachu stojí za tu nádheru vystoupat na nějaký opravdový „krpál“ a vidět svět, a možná trochu i sebe, s opravdovým nadhledem.

Mgr. Lenka Ocásková