Branný kurz

Stalo se již tradicí, že na konci školního roku vyjíždí třída kvarta na branný kurz. Jinak tomu nebylo ani ve školním roce 2018/2019. Jednu malou změnu jsme ale přece jen udělali. Zamířili jsme na Horní Bečvu. V areálu RS Tesla jsme měli pro kurz výborné zázemí.

Po příjezdu jsme se ubytovali v chatkách a pak již nic nebránilo vyzkoušet si připravené aktivity. Jak jinak začít, než seznámením s okolím. Vybaveni mobilními telefony vyrazili všichni fotit sebe s miliónem jiných věcí. Kdo by nechtěl fotku s výfukem, že.

Po obědě to začalo být náročné. Chtělo to něco na rozhýbání, něco jako pořádný běh. Tuto potřebu plně splnily Ekosystémy. Kde jinde hodinu běháte nahoru a dolů a ještě se u toho snažíte chytit štiku, či najít oříšky. Aby to nebylo tak jednoduché, musíte navíc spoléhat na spolužáka, který to vše naplánoval, propočítal a zvolil jistě správnou strategii. A když náhodou nezvolil, nespočítal… alespoň jste se fakt dost proběhli. Lehce unaveni zvolili jsme klidnější aktivitu. Hry na důvěru a překonání vlastního strachu vyplnily podvečerní hodinku.

Po večeři byla chvíle na první pomoc. Nikdo pomoc nepotřeboval, a tak jsme se museli spokojit s figurínami a cvičnými obvazy. Všichni si vyzkoušeli masáž srdce na figurínách kojence i dospělého. Pak formou hry jsme zachraňovali lidi z nabouraných automobilů, autobusů… Bylo vidět, že s podobným nácvikem se žáci kvarty již několikrát setkali. Minimálně v rámci každoročního praktického nácviku první pomoci ve škole. Skupiny žáků fungovaly a spolupracovaly na resuscitaci, obvazování, zastavování krvácení…

Druhý den začal rozcvičkou. Ve zdravém těle zdravý duch. Trochu toho protahování, poskakování… Po snídani jsme si zkusili komunikovat všemi možnými prostředky. Jak se říká „rukama i nohama“. Jak taky co nejrychleji předat zprávu, když nesmíte říct, o co jde. Když nesmíte mluvit, musíte jen gestikulovat, můžete malovat, musíte poskakovat… možností bylo dost.

Následovala střelba ze vzduchovek. Po prvních nesmělých pokusech netrefit ostatní to všem začalo jít a terče padaly jeden za druhým. Nakonec – žáci vyššího gymnázia mohou střílet v rámci výuky tělesné výchovy či soutěží. Takže je fajn se to bezpečně naučit.

Souběžně se pomocí map, buzoly a GPS přístroje všichni snažili zorientovat, zaměřit a určit trasu v terénu.

Déšť vystřídal slunečné počasí, a tak se aktivity přesunuly pod střechu. Trocha představivosti, kreativity a technického talentu byla zapotřebí. Stavěli jsme mosty. Postavit most není nic složitého, horší to je s jeho funkčností. Tahač s návěsem na dálkové ovládání není žádný drobek. A tak se mosty postupně začaly kroutit, rozpadat a bortit. Ne vždy se daří a tentokrát se nedařilo. Tahač se nedostal přes žádný z mostů.

Navečer jsme si užili s Kámasútrou. Je to dřina. Kamasutra race je o bleskové komunikaci a rychlém rozhodování. Neustále měnící se situace a skupiny lidí dělají z této hry nevypočitatelnou aktivitu. Nikdo předem neví, jak na tom je.

V podobném duchu probíhaly i další dny na Horní Bečvě. Střídaly se praktické aktivity, sportovní hry i kreativní úkoly. Také turistika měla své místo v programu kurzu. Vyšlápli jsme si na Martiňák na malé občerstvení. I zde nás zastihl cestou lehký deštík. To nám ale náladu nezkazilo, stejně jako během celého kurzu.