Výlet, na který nikdy nezapomeneme

Není nás mnoho, kterým se v životě poštěstí, aby navštívili nejvýznamnější budovu prosazující zájmy EU. Navrhuje se zde a vymáhá dodržování právních předpisů a rozhoduje o fungování každé členské země. Mezi vyvolenými jsem se ocitla i já… Ordinary girl with extraordinary hair (jak jsem sama sebe identifikovala), která navštívila hned dvě světoznámé instituce. Evropský parlament ve Štrasburku a Evropskou komisi v Bruselu. Oslovena jsem byla panem učitelem Caloněm coby dobrý řečník a výrazná osoba – kdo by odolal. Lákavou nabídku jsem tudíž přijala.

Když nastal den odjezdu a slečna Kolářová (alias já) dorazila na zastávku s největším kufrem, jaký doma našla (jak je jejím zvykem), mohlo se vyrazit. Ale samozřejmě až potom, co dovolila mamince, aby ji doprovodila k busu a dokonce zamávala. Během náročné cesty do Frankfurtu nad Mohanem k nám přistoupili žáci z rožnovského, zlínského a brněnského gymplu a nějací Pražáci, kteří si říkali rotariáni.

Po úmorných hodinách v autobuse, které jsem svým spolucestovatelům hezky zpříjemnila hlasitým chrápáním, jsme konečně dorazili do Frankfurtu. Následovalo lehké občerstvení a pak se rozhodlo, že navštívíme nejvyšší mrakodrap ve městě. Ostatní to stálo hodně přemlouvání, ale nakonec jsem svůj strach z výšek překonala a pokochala se výhledem na celé město. Po prohlídce města – zpátky do autobusu – jízda pokračuje. Dojeli jsme do belgické Lovaně, místa našeho ubytování. Prošli jsme tímto nádherným univerzitním městem, otestovali tamní restaurace a samozřejmě ochutnali proslulé belgické hranolky.

Druhý den nás čekala návštěva snad nejznámější a nejzajímavější stavby celé Belgie, Atomia. Někteří šťastlivci, kteří se nebáli sáhnout do kapsy, se podívali i „do koulí“. V jedné z nich blikala různá světla a hrála poněkud zvláštní hudba, kterou Kája označila jako „hudbu jak z Návštěvníků“.  Později nás uchvátilo muzeum Pop-artu a historie nočních klubů, kde jsme si prohlédli ty nejbizarnější kousky nábytku, oblečení, obrazy a na závěr si poslechli nejrůznější hudební styly z šedesátých let.

Třetí den se nesl ve vzdělávacím duchu. Náš průvodce nás provedl třemi významnými belgickými městy (Antverpy, Bruggy a Gent) a večer jsme se přesunuli do Bruselu, kde jsme strávili noc.

Poslední den vyvrcholil návštěvou Evropské komise a setkání s paní europoslankyní Martinou Dlabajovou bylo jakousi tečkou za celým výletem. Paní Dlabajová nás nejdříve seznámila s prací svou a vlastně s prací celé Evropské komise a nakonec nám předala dárečky. Nejlepší okamžik z celého dne byl, když byl pan Caloň vyslán, aby předal paní europoslankyni kytičku a přání. Mimo poděkování a gratulace k ceně, kterou ten samý den získala, také zmínil, že na tento výlet do smrti nezapomene, a já s ním musím souhlasit. Než jsem odjela do Bruselu, byla jsem velmi skeptická, že to bude jen nudný poznávací zájezd, na který jedu s lidmi, se kterými se jen míjím na chodbě a nemám si s nimi co říct. Mýlila jsem se. Tento výlet mi nejenže rozšířil obzory ohledně Belgie, Evropské komise a dalších reálií, ale taky mi přinesl do života lidi, kteří mi přirostli k srdci, a troufám si říct, že se stali nepostradatelnou součástí mého života. Takže tímto zdravím Honzíka, Káju, Karin, Tonyho, Jardu, Hanku, Barču, Kubu a samozřejmě pana učitele Caloně, kterému patří velký dík za nás všechny.

Dorota Kolářová, 3.A