Masarykovo gymnázium přijalo pozvání na Pražský hrad

Jarní prázdniny letošního školního roku zůstanou navždy okořeněny osobním pozváním ředitele Masarykova gymnázia, které obdržel od prezidenta České republiky a společnosti Jagello 2000. Jednalo se o pozvání na bezpečnostní konferenci „20 LET ČESKA V NATO – NAŠE BEZPEČNOST NENÍ SAMOZŘEJMOST“, která byla pořádána u příležitosti 20 let od vstupu České republiky do NATO ve Španělském sále Pražského hradu pod záštitou prezidenta republiky. Společnost Jagello 2000, která je mimo jiné pořadatelem každoročních Dnů NATO v Mošnově, se tímto způsobem rozhodla poděkovat škole za dlouhodobou spolupráci.

Jsou v lidském životě věci, které z různých důvodů odmítáme. Ocenění školy za její přínos pro vzdělávání budoucí generace v otázkách naší bezpečnosti k nim bezesporu nepatří. Význam konference, která se uskutečnila 12. března 2019, navíc umocnila skutečnost, že se jejího zahájení zhostila s noblesou sobě vlastní bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová.

Ranní Praha mne překvapila krásným jarním počasím. Teplota sice nedosáhla ani 7°C, ale svítící sluníčko a modrá obloha byly předzvěstí neobyčejného zážitku. Kolem osmé hodiny jsem se ocitl na Hradčanském náměstí, které doposud dřímalo v očekávání významných hostů. Po několikeré bezpečnostní kontrole jsem se ocitl v útrobách Matyášovy brány, ze které se po slavnostním schodišti vstupuje do prostorů Španělského sálu. Již při prezenci jsem pochopil, že obleky a šaty budou oproti uniformám v menšině, navíc bude velká příležitost pro komunikaci v angličtině, němčině, slovenštině nebo italštině. Při stoupání po slavnostním schodišti, které bylo z obou stran lemováno čestnou stráží, jsem drobně znejistěl. Když jsem byl přibližně v jeho polovině, ozvalo se najednou hřmotné „k poctěěěě zbraň“. Chápal jsem, že hosté jsou zde na prvním místě, ale proč by měl někdo takto vítat ředitele gymnázia. Zvyklý ze školy jsem se nenápadně otočil přes rameno. Á, za mnou stoupá ministr obrany. Poučen přechozím zážitkem z Hradčanského náměstí, kde jsme se setkali při prohlídce armádní techniky, jsem na sobě nedal nic znát a poprvé v životě vstoupil do Španělského sálu.

Patřím k amatérským milovníkům historických prostor, hrady a zámky jsou mou vášní od dětství. Monumentálnost Španělského sálu mne ale zaskočila. Snažil jsem se v paměti vybavit místo, které mne v minulosti takto hluboce oslovilo, možná Kroměříž nebo Vranov nad Dyjí.

Zahájení konference nemohlo být velkolepější. Před devátou hodinou do sálu vstoupila osoba, jejíž charisma a nadhled by mohlo být příkladem pro leckteré současné politiky. Madeleine Albrightová. S noblesou sobě vlastní nejprve v češtině všechny přivítala a omluvila se, že oproti svým zvyklostem tentokrát dá přednost projevu v angličtině. Důvod: „… je mezi námi mnoho významných zahraničních hostů a role hostitele má být taková, aby se u něj hosté cítíli jako doma“.

Konference začala. Po zcela strhujícím projevu Madeleine Albrightové následovaly projevy ministra vnitra Jana Hamáčka, ministra obrany Lubomíra Metnara a ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka. Z druhé části dopoledního programu stojí za zmínku zejména příspěvek Jakuba Rákosníka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, ve kterém se zaměřil na bezpečnost českých zemí od roku 1848 po současnost. Nešlo pouze o výčet historických událostí, ale naopak zaměřil se v širších souvislostech na historické okamžiky, kdy se české země pokoušely o vojenskou samostatnost. Výstižně popsal nejen příčiny, ale také důsledky těchto pokusů.

Nejvýznamnější částí celé konference měl být před polednem samotný státní akt za účasti prezidenta České republiky Miloše Zemana, prezidenta Maďarska Jánose Ádera, prezidenta Polské republiky Andrzeje Dudy, prezidenta Slovenské republiky Andreje Kisky a zástupkyně generálního tajemníka NATO Rose Gottemoellerové. Španělský sál, do té doby zaplněný asi z poloviny, se začal plnit zejména poslanci a senátory. Že se odpoledního programu zúčastnila pouze čtvrtina hostů (zejména zahraničních), něco vypovídá o české povaze. Státní akt se skládal z projevů  zúčastněných prezidentů V4, zástupkyně generálního tajemníka NATO, předsedy vlády České republiky Andreje Babiše, předsedy Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kubery a předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radka Vondráčka.

Polední pauza byla vyplněna nejen obědem (dýňový krém, losos na bylinkách s restovanými bramborami a zeleninou, doplněný o kroupy nakládané ve špenátu a zakončený sladkou tečkou v podobě minizmrzlinek), ale také konverzací zúčastněných hostů a individuální prohlídkou rozsáhlých přilehlých prostor Španělského sálu. Profesionalita osob, které se staraly o bezpečnost celé konference, byla zcela příkladná. Přestože jich bylo přítomno značné množství, zcela splynuly s davem. Nebyl problém prohlédnout si i ty prostory, kam se člověk běžně nedostane.

Odpoledního bloku se zúčastnilo tristně málo hostů. Z mého pohledu se jednalo o nejúžasnější část celé konference. Kdy jindy dostanete příležitost poslouchat diskusi zasvěcených odborníků – George Robertsona, bývalého generálního tajemníka NATO, Lt.Gen. (v.v.) Bena Hodgese, bývalého velitele U.S. Army Europe, Rastislava Káčera, bývalého státního tajemníka ministerstva obrany Slovenské republiky, Jiřího Šedivého, velvyslance České republiky při NATO a Rose Gottemoellerové, zástupkyně generálního tajemníka NATO. A o jakých otázkách se diskutovalo? Kam se bude/má vyvíjet NATO v následujících 10 letech? Jaká je bezpečností hrozba Ruska/Číny? Je Islámský stát skutečně poražen? Jak by vypadal další světový konflikt? Má nebo nemá se NATO dále rozšiřovat? Je účast NATO v zahraničních operacích přínosná?

A závěr… Naše bezpečnost opravdu není samozřejmost. Buďme vděčni za to, že žijeme v relativně bezpečné části světa, že se nemusíme ráno probouzet se strachem o své blízké. Zkusme se někdy zamyslet nad tím, jestli více neřešíme marginální věci a na ty skutečné problémy nějak se sebeuspokojením zapomínáme.

Mgr. Pavel Kerekeš, ředitel školy