Jak na populár?

Dne 6. února 2019 se v aule naší školy odehrál kurz na téma „Jak na populár?“. Hlavní aktérkou, jež nám, žákům, měla přiblížit populární zpěv, byla Mgr. Barbora Baranová.

 

Celý kurz, možná lépe říci workshop, byl spíše velkým spontánním setkáním. Účastníci se našli z řad dvouletého hudebního semináře, ale také ze zájemců ostatních ročníků vyššího gymnázia. Na začátku si vzala slovo sama paní Baranová a řekla nám o sobě pár informací ze svého uměleckého života. Vystudovala konzervatoř a vysokou školu (obor sólový zpěv) v Ostravě u doc. Mgr. Drahomíry Míčkové a následně strávila studijní léta ve Vídni. V Rakousku si rozšířila vzdělání a pronikla do kouzel muzikálů. Její nynější pedagogická práce na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a Církevní konzervatoři v Opavě nabízí pro ni samotnou neustálé hudební příležitosti.

 

Následovala praktická ukázka, při které jsme se všichni zaposlouchali do hlasu naší přednášející. Zazpívala nám hned několik písní. Na první od Kurta Weilla s názvem „Surabaya, Johny“ z muzikálu Happy End nám ukázala, jak jsou důležité při zpěvu emoce a hlavně souznění s postavou, kterou předvádíte. Další písně byly trochu jiného charakteru. Byly to krátké skladby z cyklu Třídobé deprese doc. Novotného, jejichž těžiště spočívalo ve stylu přednesu, který je v skladbách dlouhých jen pár řádků naprosto klíčový, neboť jím interpret určuje, zda z „malé“ skladby vytvoří velké dílo.

 

Dalším bodem programu byly otázky, týkající se zpěvu, muzikálů, emocí, zkušeností, Vídně, studia a dalších zajímavostí. Paní Baranová nám odpověděla zodpovědně na vše. Pravděpodobně si každý zúčastněný odnesl a zapamatoval jiná slova, ale moje shrnutí je zhruba takovéto:

Záleží na naší píli, zda se k cíli dostaneme či nikoli.

Emoce jsou při přednesu velice důležité, ale neměly by nás ovládnout.

A že jakákoli zkušenost je dobrá zkušenost, protože nás posune o krok dál.

 

Jakýmsi závěrem celé akce byla předem připravená vystoupení žáků. Všechny přednesy byly dobrovolné a dovolím si říci, že to na jednotlivých účinkujících bylo znát. Lehkost, jemnost a radost z hudby se linula celou aulou. Každý zpěvák dostal od lektorky malé ohodnocení. Úplným zakončením celého odpoledne bylo společné zpívání židovské písně.

 

Doufejme, že se budou podobné příležitosti naskytovat častěji a že snad někdy v budoucnu se s paní Baranovou opět shledáme. Za tuto příležitost vděčíme paní učitelce Mgr. Blance Hrubé, jež celý kurz zařídila. Troufám si říct, že jsou to užitečné vklady do našeho života, kterých si ceníme, a snad je budeme moci jednou vrátit i s malým bonusem.

 

Kateřina Thomke, 4.B

o