Skleník, svítící kytky, tele, nanoželezo

Ptáte se, co tyhle věci spojuje? Odpověď je jednoduchá. Je to město Olomouc, kde se nachází výzkumná centra, se kterými jsme se 8. listopadu 2018 letošního roku měli tu čest seznámit. Ústav experimentální botaniky AV ČR nám dokázal, že banány nemají jednoduchý život a že taková pšenice je komplikovanější než člověk. Alespoň v oblasti genomu je čtyřikrát komplikovanější než lidská DNA, což je ovšem důsledek šlechtění a křížení této komodity. To by znamenalo, že byste museli zkřížit člověka, delfína, prase a potkana, abyste se pšenici vyrovnali. Poté nám byl prostřednictvím seriálu Nezkreslená věda a procházkou po laboratořích představen proces modifikací. Zde se nacházela zařízení, která dohromady stála více miliónů, než byste dokázali spočítat na vašich prstech a prstech vašich blízkých. Šok nastal při vstupu do skleníku, kde jsme i navlečeni v mikinách a bundách pociťovali chlad skleněných příbytků pro banány, kde překvapivě nebylo teplo jako na africkém kontinentě. To ještě více podtrhlo depresivní pocity z oschlých banánovníkových listů a zklamání z nedostatku těchto podlouhlých žlutých plodů, jež nám ve skleníku chyběly (pozn. možná je před námi někdo snědl). První budova byla za námi.

Další budova Centra regionu Haná nám představila oko, které má hloubku – elektronový mikroskop. Přes toto zařízení jsme schopni pozorovat stavbu a strukturu bílkovin v rostlinách. Byla nám také odtajněna jakási tajemná komora, přes kterou jsme schopni pozorovat záření živých organismů. V této místnosti je absolutní tma, kvůli odstínění od okolního světa a díky těmto podmínkám můžeme vidět, zda je buňka nemocná, či ne a dokážeme taky rozpoznat teprve nerozvinuté choroby v tělech živočichů. Zdravé organizmy totiž „svítí“ jinak než nemocné. Zde jsou zkoumány i elektrické vzruchy v rostlinách.

Podlouhlá zelená budova je místo biofyzikálního výzkumu rakoviny. ,,Je to takové představení výzkumu, na které nadosmrti nezapomeneme“. I tak se dá popsat část exkurze v této naprosto sterilní laboratoři, kde byly studovány látky, které škodí rakovinným buňkám, ale zároveň by neměly škodit těm zdravým. Pokud by vás zajímalo, jak se takový výzkum provádí, zkusím vám alespoň v kostce popsat své vzpomínky. Nejdříve do laboratoře přijde látka, která by mohla zachránit spoustu životů. Tu si připravíte na podání rakovinným buňkám, které se pěstují v nálevu s antibiotiky a s telátkem (což nám bylo skutečně řečeno). Poté uděláte spoustu slovy nepopsatelných věcí a necháte kynout. Výsledkem jsou řádky barev, které vám ukážou, jak na tom látka se zabíjením je. Menší poznámka ke sterilitě tohoto prostředí – vše se před experimentem musí vydezinfikovat, přetřít lihem a zbavit prachu. Pokud se chystáte nasadit si gumové rukavice, musíte si vydezinfikovat ruce, nasadit rukavice a dezinfikovat znova.

Poslední zastávkou je Regional Centre of Advanced Technologies and Materials, kde probíhá výzkum nanomateriálů, které jsou tak maličké, že je pouhým okem neuvidíte. Právě na tomhle místě byl vynalezen první nekovový magnet. Výzkum se zaobírá nanoželezem v práškové podobě. Tato látka se dá vyrobit ve všemožných tvarech, což mění její plochu a ovlivňuje vlastnosti. Pro představu: z krychličky želez o hraně 1cm jste schopni vytvořit prášek o povrchu pěti fotbalových hřišť. Představen nám byl i levitující magnet vyrobený z nanoželeza a fotografie pořízené elektronovým mikroskopem, což nám dovolilo pozorovat krásu motýlích křídel, čímž byla tato exkurze ukončena.

Autor: Adam Červenka
Editor: Klára Prašivková