Od vody k papíru aneb Příborská výprava putuje na Dlouhé Stráně a do Velkých Losin

Středa nás přivítala příjemně hřejivými paprsky. Slunečné počasí nás doprovázelo celou cestu od školy až k našemu kýženému cíli – Přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně. Po nekonečně dlouhé jízdě jsme posléze natěšeně vstoupili do útulného sálu a vyslechli si přednášku o historii elektrárny a o tom, jakým způsobem ve skutečnosti funguje.

Během vyprávění jsme zhlédli zajímavý dokument, který nás během zhruba patnácti minut obeznámil například s technickými parametry jednotlivých turbín a dalšími zvláštnostmi. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že co se výkonnosti vodních elektráren týče, udržují si Dlouhé Stráně úspěšně své prvenství. Jakmile byly zodpovězeny všechny zvídavé dotazy, zamířili jsme ven ze sálu a zanedlouho jsme se ocitli v dlouhém tunelu. Ihned jsme si všimli pestrobarevných skvrn na jeho zdech. Bylo nám vysvětleno, že radostné obrazce mají snížit v zaměstnancích pocit úzkosti a případné klaustrofobie. Poté nás autobus vyvezl až pod samotnou přehradu, my vyběhli pár schodů a spatřili pozoruhodnou krásu. Na čisté a klidné vodní hladině se odráželo blankytné nebe, kam až oko dohlédlo, tam se skýtal pohled na neposkvrněnou přírodu, na pokojné vrcholky hor, které byly zahaleny nadýchanou rouškou sněhobílých oblaků.

Když jsme se nabažili pohledu na tu nádheru a patřičně všechno zdokumentovali, čekala nás ještě expedice do Velkých Losin. V tamějším Muzeu papíru nám milá průvodkyně sdělila zajímavé poznatky o dějinách ručního papíru, jeho výrobě a využití. Překvapilo nás, že tato továrna je vůbec nejstarší papírenskou manufakturou ve střední Evropě. Rovněž jsme byli fascinováni objevem vystaveného papíru s příborským znakem v jedné ze skleněných vitrín. Ukázka nefalšované výroby ručního papíru, jež se děla přímo před našima očima, už byla jen pověstnou třešinkou na dortu, která zakončila naši zdařilou exkurzi.

Tereza Gottwaldová, sexta