Adaptační kurz primy

Začátkem školního roku 2017/2018 se noví žáci primy zapojili do probíhajícího projektu „Go on …“, který byl podpořen z rozpočtu MŠMT. V prvním zářijovém týdnu proběhl v primě, prvním ročníku osmiletého studia, adaptační program. V jeho průběhu se primáni seznámili s třídní učitelkou a začali poznávat své nové spolužáky. Pokračováním tohoto programu byl společný výlet na Velký Javorník, kde seznamování pokračovalo v neformální rovině.

Následný měsíc se žáci adaptovali ve škole, zjistili, jak funguje škola jako instituce, seznámili se se svými vyučujícími a jejich požadavky. Přitom se ve třídě začínaly vytvářet nové vztahy, žáci budovali kolektiv. A pak to přišlo – týdenní Adaptační kurz na Bílé. Kurz sloužil hned k několika účelům. Prvním bylo podpořit již vzniklé kladné vztahy v kolektivu, utvářet nové a umožnit žákům primy lépe se poznat při dlouhodobém společném pobytu. Zároveň kurz přispěl k vytvoření vztahů mezi žáky primy a staršími žáky školy. Jako instruktoři totiž spolu s učiteli jeli žáci septimy. Ti jsou ve škole již sedmým rokem. Jejich příklad a zkušenosti, jak spolu strávit příjemných sedm let v jednom kolektivu, jsou pro nováčky, kteří mají všechno teprve před sebou, motivací a jistým nasměrováním.

o

Pohled z druhé strany

I přes opakované informace od třídní učitelky jsme moc nevěděli, co nás na Bílé čeká. Taky jací budou starší žáci, které jsme neznali a kteří tu měli s námi být celých pět dní. Po krátkém seznámení jsme je poznali a byli super. Připravovali nám různé aktivity a soutěže. Museli jsme běhat v lese. To se mnohým úplně nelíbilo a byli pak unaveni. A to byl teprve začátek. Nejlepší týmy dostávaly vždycky sladkou odměnu. Tak se to dalo vydržet, když jste teda vyhráli. Jinak smůla. Naštěstí jídlo bylo dobré a bylo ho dost. Daniel si chodil přidávat pořád. Taky jsme stavěli různé modely ze špejlí a jiného materiálu, které pak moc nelítaly, ale spíše rychle padaly. Když pršelo, mohli jsme odpočívat v chatě při vnitřních aktivitách. To bylo fajn, nemuseli jsme běhat. Během výletu na Charbulák se někteří spolužáci málem ztratili. Ale nakonec se našli. Se staršími spolužáky byla sranda, určitě to bylo lepší, než kdyby tu byli jen učitelé, ale i ti byli vtipní. Poslední večer byla taneční soutěž a ještě pro nás připravili stezku odvahy. Kousek od chaty v lese byl hřbitov, a tak to bylo strašidelné. Všichni jsme to ale zvládli a mohli si užít diskotéku.

žáci primy

o

Tento článek píšeme po týdnu Adaptačního kurzu s primány. Rozcvička, snídaně a hurá do lesa na další program. Tak nějak to probíhalo. Připravili jsme pro primány aktivity, soutěže a hry. Je to dřina, povím vám, kdo to nezkusil, nemá vůbec tušení. Zaujmout a utahat ty „malé myši“ je pěkná fuška. Když už to vypadá, že po hodině běhání jsou unaveni a my že bychom si mohli sednout, tak jako když je pokropí živou vodou. A začínáme nanovo. Ale stálo to za to. Zažili jsme skvělou atmosféru sbližování nového kolektivu a byli jsme rádi, že toho můžeme být součástí. Nikdy předtím jsme si neuvědomovali, jak je zajímavé seznámení mladších a starších žáků. My můžeme předat něco z našeho „mazáctví“ a na oplátku jim závidět těch osm let, co je na gymplu čeká. Jako skupina instruktorů jsme se shodli, že nás mrzí, že jsme jako malí primáni neměli možnost zažít něco podobného, kdy by nás adaptačním kurzem provedli naši starší spolužáci. Zažili jsme během studia hodně kurzů, exkurzí a výletů, ale tato zkušenost se nedá s ničím rovnat. Škoda, příští rok nás čeká maturita, a tak naše místa instruktorů převezmou zase mladší.

žáci septimy