Výstava globálního rozvojového vzdělávání z pohledu členky ekotýmu

Když nám bylo oznámeno, že místo obvyklé hodiny zeměpisu navštívíme výstavu v učebně číslo 15, samozřejmě jsme zajásali. Očekávání byla taková, že přijdeme, budeme předstírat, že si vše se zájmem prohlížíme, na něco málo se opravdu podíváme, jen abychom zjistili, že už to dávno víme. Inu, musím přiznat, že jsme se mýlili. Expozice byla nejen interaktivní a krásně zpracovaná, ale zároveň šokující. Vyrůstali jsme s věcmi ocejchovanými cedulkou „Made in China“ a představa, že nové oblečení k nám přiletělo ze země vzdálené nějakých 8000 kilometrů, nám připadá naprosto normální. Jenže ono to vůbec není tak jednoduché. Cesta totiž začíná na plantáži, pokračuje přes bezpočet továren na čistění, zpracování a barvení bavlny a až potom přijde na řadu šití. A během celého procesu nejen, že si naše tričko vesele lítá z jednoho konce Asie na druhý, ale zároveň se na něj plýtvá hektolitry vody. Absurdita celé situace vrcholí tím, že my, zákazníci, výsledný produkt použijeme třeba pětkrát, šestkrát, potom nás omrzí, nebo se kvůli pochybnému zpracování stane nenositelným. A tím přijdou veškeré vynaložené zdroje vniveč.

 

Odkaz video z výstavy zde.