Exkurze do Moravského krasu

Dne 10. 5. 2017 vyrazili žáci druhých ročníků na zeměpisnou exkurzi do Moravského krasu. V době začátku vyučování jsme místo do školních lavic zasedli do autobusu. Cesta utekla velice rychle a čas jsme měli zpříjemněný výklady našich spolužáků o místech, jimiž jsme právě projížděli. Zhruba po dvou hodinách cesty jsme dorazili na místo první části naší exkurze, do Moravského krasu.

Nejprve jsme si prošli areál a shlíželi z vyhlídek do propasti. Poté jsme sestoupili dolů, kde nás čekala prohlídka jeskynního komplexu. Jeskyní se zde nachází spousta, ale navštívili jsme pouze jeskyně Punkevní. Dále se v okolí nacházejí např. jeskyně Sloupsko-šošůvské nebo jeskyně Balcarka. Naše prohlídka se skládala ze dvou částí, suché a mokré. V první částí jsme mohli zhlédnout řadu zajímavých jeskynních úkazů, mimo jiné útvar přezdívaný sloní ucho. Přes značnou genialitu a vysokou kreativitu naší skupiny se nám nepovedlo přijít na to, jak otvorem prolézt, abychom podle legendy zůstali věčně mladí. Na konci suché části nás překvapilo denní světlo a my jsme se nečekaně ocitli na dně dechberoucí propasti, která je zespodu mnohem úchvatnější než shora. Po vytvoření několika set fotek jsme se pomalu přesunuli do mokré části, ve které se návštěvníci přesouvají na loďkách. Komplexy zatopené řekou Punkvou jsme proplouvali s otevřenými ústy a jen kroutili hlavami nad hloubkou, kterou v těchto místech říčka dosahuje. Na loďkách se velká část žáků sblížila, neboť se musela k sobě tisknout ve snaze nepoškodit jeskynní útvary. Po krátké zastávce, při které jsme navštívili krásná jeskynní jezírka, jsme dopluli až na samotný konec naší plavby, kde jsme překvapivě vystoupili na stejném místě, kde naše exkurze začala. Dostali jsme instrukce ohledně odjezdu a už bylo jen na nás, jak se k autobusu dostaneme. Hlavní rada paní profesorky byla „živí“. Nakonec jsme na vrchol propasti doputovali všichni.

Po skončení první části exkurze jsme přejeli do nedaleké Olomouce. Zde nás čekala prohlídka táborové pevnosti, která měla chránit město ze severní strany. Pravou rukou průvodce se stal náš spolužák Tomáš Orlík, jehož úkolem bylo doplňování vynechaných informací, což mu ovšem moc nešlo. Ale snaha byla – informace alespoň potvrzoval lehkým pokyvováním hlavy. Prohlídku jsme zahájili v muzeu, kde byla k vidění například sbírka starých cihel nebo mincí s původními nápisy a spousta dalších zajímavých sběratelských kousků. Poté jsme se přesunuli na střechu, kde nás zaujala vůně linoucí se z komína, jelikož v restauraci, ve kterou byla tato pevnost přestavěna, byla právě připravována svatba. Především jsme se ale pokochali krásou přilehlé krajiny. Dále jsme si díky naší oblíbené písničce Hlídač krav vyzkoušeli akustiku středu pevnosti. Návštěvu jsme zakončili v tajných chodbách pod pevností. Abychom se ve tmě neztratili, byly nám zapůjčeny louče. Všichni jsme došli, rozloučili jsme se se sympatickým panem průvodcem a vydali se na cestu domů (druhý sympatický průvodce Orlík se nás rozhodl doprovodit až zpět do Příbora).

Unavení, ale celí, jsme se vylodili opět před školou a rozutekli se do všech směrů, tentokrát každý do té své vlastní jeskyně. Na tuto exkurzi budeme určitě všichni rádi vzpomínat.

Tomáš Orlík, Barbora Petruniaková, Klára Reichertová (2.B)
Adam Očkovič (2.A)