Tam, kde slunce nezapadá

Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (DofE) se stala pevnou součástí studia na gymnáziu. Program pomáhá rozvíjet mladé lidi v různých oblastech. Jednou z nejtěžších aktivit je dobrodružná expedice. A v této oblasti tým DofE Masarykova gymnázia v Příboře nezahálel ani letos. Žáci kvinty se rozhodli své stříbrné a zlaté expedice realizovat za polárním kruhem. Dlouhé měsíce příprav, plánování a změn. A na začátku prázdnin vše vypuklo. Jedno letadlo, přestup, druhé letadlo a v neděli v poledne 2. července 2023 všech 7 účastníků a 2 vedoucí stáli na letišti v Narviku, 200 km za polárním kruhem. Slunce, modrá obloha, Norské moře a zasněžené vrcholky hor. Nádherný pohled a slibný začátek naší expedice. První den nám cesta ubíhala rychle, pěšina lesem, před námi přes 1000 výškových metrů a řeka. Boty a ponožky dolů a hurá přes vodu. Teplota vody byla dost osvěžující, ale nás to bavilo. O dalších 800 metrů výše nás čekala mnohem širší řeka a hlavně začal dost foukat vítr, což byla víceméně standardní situace. Brodit tuhle řeku bylo už dost méně zábavné. Tábor jsme rozbili na břehu horského jezera s výhledem na Beistfjord a Narvik. Vařili jsme své expediční jídlo, vychutnávali jsme si nekonečné slunce a šli spát až po půlnoci. I když takové noci byly všechny následující, tuhle první jsme si opravdu užívali. Další den jsme vyrazili přes žulové plotny, vodu, rokli a sníh do horského sedla. Po hodinovém výstupu nás čekal úplně jiný svět. Horské údolí s kompletně zamrzlým jezerem, kolem všude sníh, stékající voda a skály. Značená trasa byla na první pohled neschůdná. Museli jsme improvizovat a vystoupat dalších 200 metrů, abychom obešli sněhové pole a nejprudší skalní srázy. Přes sníh a skály jsme postupovali pomalu, občas se někdo probořil do skrytých dutin nebo se uvolnil kámen pod botou. Posledních dvě stě metrů dolů zpátky k jezeru jsme „lyžovali“. Po čtyřech hodinách jsme ty 3 kilometry kolem zamrzlého jezera zdolali. Před námi se ukázalo krásné údolí s řekou. Náš dojem snadné cesty byl trochu zavádějící. Čekalo nás pár dalších hodin brodění, vodopádů, sněhu a hlavně stezka přes obrovské kameny. Toho dne odpoledne jsme zpocení a unavení ocenili možnost koupání v horské řece. Večer jsme pak využili pohostinnosti norských turistických chat a jejich zázemí. Nádherná chata se třemi ložnicemi a společnou místnosti. Tohle Norům můžeme jen závidět. Nemohli jsme vynechat ani trek k fjordu, kde jsme si stejně jako místní zaplavali, když je to léto. Další dny nás čekala trocha historie. Nocleh u půvabného nádraží Katterat a hlavně trasa podél historické železnice s naučnou stezkou (Kiruna – Narvik). Po stezce jsme nakonec přešli hranici Norska a Švédska a mířili k cíli. Stany jsme postavili na břehu jezera ve švédském lyžařském středisku. Čekala nás poslední noc v divočině. Celý týden nám krásně svítilo slunce, a tak jsme se opravdu neradi loučili se severem. Ale každá expedice jednou končí. Takže vlak, autobus, letadlo, další letadlo… a domů. Co říci závěrem? Nic, žádný závěr není, protože DofE a expedice budou pokračovat i nadále a už teď plánujeme překonat další výzvy a hranice.

Mgr. Jiří Svoboda, koordinátor DofE na MGP

.