Trip do Španělska

Naše cesta začíná v nočních hodinách 29. dubna 2023. Celá rozespalá sestava nastupuje do minibusu, který jede směr Vídeň. Na letišti prošli všichni kontrolou bez problému a našemu nástupu do letadla nic nebránilo. Než se vůbec všichni stihli pokochat výhledem na krajinu pod námi, už jsme přistávali ve španělském Alicante a mohli se kochat všudypřítomnými palmami. Průzkum města, hradu, gastronomické kultury a pláže byl náš program pro první den. Večerní zjištění, že v 22:01 už obchody neprodají alkohol, trošku zkomplikovalo plány, ale nebylo to nic, co by nám zkazilo takto skvělý den.

V pondělí ráno se parta odvážlivců rozhodla jít sledovat východ slunce přímo z pláže. Nápad to byl geniální a všichni to přežili ve zdraví a míru. Snídaně v hostelu a hurá objevovat další krásy města, tentokrát jeho historickou část. Gastronomický zážitek v podobě McDonald’s a hned zpátky na pláž, kde jsme strávili zbytek dne. Kolem páté hodiny jsme se přesunuli na hostel, vzali kufry a vyrazili dobýt další španělské město, tentokrát Ibi. Při výstupu z autobusu už na nás čekala španělská „delegace“ v podobě našich hostitelů a jejich rodin. U nich jsme si nechali věci a vydali jsme se, všichni společně, na obhlídku Ibi. Vyznat se ve městě bylo i po týdnu nemožné, ale i tak bylo nádherné. V jedenáct večer tato výprava skončila a všichni se vrátili do svých domovů. Na všechny čekala ještě nevšedně pozdní večeře. Ještě jsme si stihli přes zprávy postěžovat, kdo má spálenou kterou část těla, a šli jsme do hajan.

V úterý ráno jsme se všichni potkali před školou a šli do první hodiny, kterou měl každý jinou. Po šedesáti minutách poslouchání španělštiny jsme se přesunuli do vestibulu, kde nás čekalo vřelé přivítání od samotné ředitelky školy. Poté jsme nastoupili do soukromého autobusu a jeli dobýt dalších pár měst. První na seznamu bylo město Castalla, kde na nás čekalo divadlo, které připravili a mladí lidé s nějakým tělesným či mentálním handicapem. Tematicky se představení hodilo k tématu našeho projektu, kterým je inkluze. Autobus nás pak převezl do okolí města Onil, kde jsme si prošli zdejší udržované zahrady spolu s parkem. Příroda zde byla naprosto parádní a volně běhající pávi tomu přidali na kráse. V parku jsme ve formě pikniku poobědvali, někteří z nás na dálku napsali písemku do biologie a pak nás autobus převezl zpátky do Ibi, kde jsme strávili volné odpoledne. Nejprve jsme „zblajzli“ zmrzlinu a kafčo a následně jsme vyrazili do muzea hraček, kterými je Ibi proslaveno. Po chvilce strávené v tomto muzeu jsme se přesunuli do blízkého baru, abychom zabili čas. Celá sestava seděla venku u stolu, jen pár kluků šlo poznávat vnitřní krásy tohoto baru, přesněji stolní fotbálek. Dozvěděli jsme se, že tu v něm mají vlastní ligu a každý mladý kluk ho umí skvěle hrát. Po pár hrách jsme opět změnili místo a šli do finální destinace s názvem „restaurace uprostřed Ibi“. Zde nám Španělé zaplatili celou večeři, což jsme velmi ocenili.

Středa proběhla mimo jiné ve znamení setkání se starostou města Ibi. Pověděl nám něco o historii města, pochlubil se ukázkami videí z městských oslav a samozřejmě nemohlo chybět ani společné focení. Kolem poledne jsme se vrátili do školy, kde nás čekal workshop s paní Fide Mirón, místní obyvatelkou Ibi, která trpí vzácnou, zatím nevyléčitelnou chorobou zvanou porfyrie. Otevřeně mluvila o svém životě s handicapem a myslím, že na každého z nás udělala dojem svým mindsetem a celkovým přístupem k životu. Po takovéto depresivní hodince nemohlo přijít nic jiného než zábavné odpoledne. To jsme strávili v muzeu arkádových her, které se nachází přímo v Ibi. Myslím, že i ti, kteří v životě žádné takové hry nehráli, si odpoledne užili a zůstali by tam mnohem déle. Ještě jsme pak stihli skočit do baru na pár fotbálků a pak rovnou domů.

Další den – čtvrtek – a další město na dobytí, tentokrát jsme si vybrali Valencii. Cestou tam ještě většina lidí dospávala spánkový deficit z předešlých dnů způsobený pozdními večeřemi. Avšak když jsme dojeli na místo, jako by nikdo nepotřeboval spát a všichni se začali kochat historickými budovami všude okolo. Po zhruba půl hodince nás vyzvedly naše průvodkyně a mohli jsme se dát na cestu. Prošli jsme část Valencie a byl čas na oběd. Shodnout se na jednom jídle, které by chtěli všichni, nebylo možné, a tak jsme se rozdělili. Sushi, burger, paella – to byly některé z možností. Po krátkém rozhodování jsme se vydali do restaurací. Břicho plné a byl čas přejít do poslední destinace, kterou bylo muzeum vědy. Do samotného muzea jsme se sice nepodívali, ale okolí naprosto stačilo. Příkopy s průzračně čistou vodou a všechny budovy sladěné v moderním stylu. I to nám vykouzlilo úsměv na tváři. Cesta autobusem zpět do Ibi byla už o dost živější než ta první. Španělé celou cestu zpívali, tleskali a poslouchali španělské písničky. Po vystoupení jsme si dali klasicky pár stolních fotbálků. A byli jsme ready na spánek.

Pátek – poslední den ve škole a ve městě Ibi – už byl spíše odpočinkový. Během dopoledne proběhly prezentace, ve kterých jsme zhodnotili uplynulý týden, podívali se na školní zahrádku, poslechli si koncert školní kapely a dostali diplom o absolvování programu. K večeru jsme si naposledy prošli město, naposledy zahráli fotbálek a poprvé vyšli ke kostelíku, který se nachází na kopci na okraji Ibi. Zde jsme strávili čas i s novými lidmi ze školy a celý večer jsme si náramně užili.

Sobota ráno a čas loučení. Loučení, na které skoro nikdo nebyl připraven. Slzy tekly proudem a padalo spoustu slibů o tom, že se ještě potkáme. Po emotivní chvilce jsme se autobusem vrátili na první „místo činu“, do Alicante, a rovnou se lodí vydali na ostrůvek Tabarca, s pouhými 55 stálými obyvateli nejmenší obydlený ostrov v Evropě. Víc než samotný ostrov si však většina lidí užila jízdu lodí. Někteří jedinci se slabšími žaludky už tolik ne. Na Tabarce proběhla prohlídka městečka, nákup suvenýrů, společný oběd v jedné z mnoha místních restaurací a ještě jedna poslední koupačka v moři. V podvečer zpátky na loď směr Alicante. Večer už jsme pouze stihli zhodnotit celý projekt a vydali jsme se čerpat energii na poslední den.

V neděli ráno jsme udělali pápá Alicante, pápá Španělsku a letěli zpátky do Česka, do krásných květnových 9 stupňů.

A jak shrnout to množství zážitků získaných během celého týdne stráveného ve Španělsku? Níže přiložená fotografie a text na ní snad mluví za vše.

Pavel Strakoš, septima, účastník  projektu
a
Mgr. Zuzana Dejmková, vyučující anglického jazyka, koordinátorka projektu

.

.