Kde si hrají trollí děti…
Po úspěšných stříbrných expedicích přes Tenerife a Kitzbühelské Alpy přemýšleli zlatí účastníci DofE, jak zakončit svou cestu celým programem. Nakonec se rozhodli pro Norsko. Konkrétně pro přechod národního parku Dovre a nejstaršího národního parku v Norsku Rondane. Bylo nám jasné, že tato expedice bude náročnější než ty, které jsme doposud absolvovali. Tomu jsme podřídili i přípravu. Doplnili jsme školní vybavení o nové stany, spacáky a batohy. Nastudovali vše, co se o Norsku a národních parcích dalo. Nic nás ale nepřipravilo na drsnou realitu Norska.
V srpnu 2022, po čtrnácti hodinách cestování, jsme stáli na krásném nádraží v Hjerkinnu. Lehce pršelo, ale brali jsme to ve své naivitě jako ukázku rozmanitosti počasí v Norsku. Zamířili jsme tedy k místnímu jezeru, kde jsme absolvovali mnohé norské premiéry: prvně se koupali v Norsku, prvně pili vodu přímo z jezera, vařili na lihových vařičích, zjišťovali, jak se staví stany na mokré zemi, a hlavně zvládli první noc v Norsku.
Druhý den jsme vstali do krásného slunečného dne. Čekal nás asi 18 km přechod přes národní park Dovre. Tento den nám předurčil, jak bude celá expedice probíhat. Krásné a dlouhé stoupání do hor kolem divoké řeky s vodopády. Užívali jsme si výhledy, lišejníkové porosty i malé zakrslé stromy, které tady občas rostly. S přibývající nadmořskou výškou zesiloval vítr, který, jak se ukázalo, v Norsku nikdy nepřestane foukat. Po výstupu na horizont se před námi rozprostřely kilometry horských plání, přes které naše cesta pokračovala. Zbytky sněhových polí, časté přeskakování místních říček a hlavně kilometry norských hor všude kolem nás. Člověk se tam cítil úplně malý a sám, i když šel ve skupině. Došlo i na brodění přes řeky. Někteří naboso, jiní věřili, že to zvládnou po kamenech. Občas, každý den, se někdo nedobrovolně vykoupal v oblečení. Během dne začalo pršet a v kombinaci s větrem nebylo jednoduché udržet v suchu sebe ani vybavení. Občas pršelo vodorovně, občas svisle a někdy všemi směry. Závěr expedičního dne znamenal sestup dolů z hor. Unaveni jsme postavili stany, jak jinak než u řeky a jezera. Těch je tady požehnaně a s vodou tu poutníci opravdu problém nemají. Koupání v řece, v tomhle jsme se Norům rychle přizpůsobili. Koupe se za každého počasí. Přestalo na chvíli pršet, a tak příprava večeře a večerní odpočinek byly odměnou za celodenní trek. Bylo vidět, že dofáci jsou mnohem zkušenější. Jídlo měli všichni v dehydrované formě, připravené jednotlivé porce, množství tak akorát na celou expedici a oblečení jen to co nutně potřebujete k přežití. Však taky váha batohů na tento týden byla o čtvrtinu nižší, než na první třídenní expedici v Beskydech před dvěma lety.
Další ráno nás vzbudilo slunce. Věděli jsme, že je to dočasný rozmar počasí a byli jsme připraveni. Alespoň jsme si to mysleli. Zase dlouhé hodiny stoupání nahoru do hor. Řeky, vodopády, lišejníky, brusinky, bažiny… Užívali jsme si výhledy, krajinu i pěkné počasí. Jen silně foukalo a občas někomu nateklo do bot. Začali jsme stoupat do hor Rondane. Vysoké skalnaté štíty hor, dlouhá kamenná pole a cesta přes horská sedla. Když jsme vystoupali do prvního sedla, zatáhlo se nebe, vítr zesílil a začalo pršet. Postupovali jsme velmi pomalu a opatrně. Cesta vedla po obrovských kamenech, vichr nás občas rozhodil z rovnováhy a vodorovný déšť neustále narážel do obličeje. Těžší podmínky jsme nikdy na expedicích nezažili. Přesto bylo pozoruhodné, že i v těchto místech a počasí jsme potkávali norské rodiny s dětmi, páry seniorů i osamocené starce, jak všichni s těžkými batohy překračují hory a jdou svůj trek. Mnoho z nich nás i s lehkostí předbíhalo. Tuto nejtěžší část celé expedice všichni zvládli a za pár hodin jsme se utábořili u další horské chaty. Stavba stanů a vaření ve vichru a dešti nebylo moc zábavné, ale zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní.
Další den začal znova krásným sluncem a duhou. Nicméně předpověď slibovala odpolední bouřky. Vyrazili jsme proto brzy ráno do hor, abychom se vyhnuli tomu nejhoršímu. Po stoupáních, výhledech a opakovaném obdivování krás Rondane jsme v silném větru kolem poledne dorazili k horskému jezeru. Hory nad námi a stezky v nich zmizely v mracích a začínajícím dešti. Naštěstí se na obzoru objevila loď a celou naši expedici převezla do tábořiště na druhé straně jezera. Bylo to nejkrásnější místo, které jsme na expedici poznali. Utábořili jsme se a zbytek dne strávili odpočinkem.
Další dny probíhaly podobně. Hory, vítr, déšť, lišejníky, keře, vodopády, řeky, horské chaty…
Celá expedice byla náročná a zároveň nádherná. Norské hory jsou úžasné místo a jsem rád, že jsem mohl být součástí této expedice DofE. Ta byla realizována díky podpoře Masarykova gymnázia v Příboře, rodičů a fondu DofE.
Mgr. Jiří Svoboda, vyučující a koordinátor DofE na gymnáziu v Příboře
.
.
.
