Třešnička na dortu

Ve dnech 10. – 12. 6. 2022 jsme se s Irenou Smolíkovou zúčastnily celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti. Naše cesta do Kutné Hory začala v pátek ráno na ostravském nádraží, kde jsme se měli za blíže neurčených okolností a v blíže neupřesněném počtu takzvaně „sesbírat“ k nástupu do rychlíku směr Kolín. Pravidlo bylo jednoduché: kdokoliv vypadal jako účastník stanového tábora, ale byl na to příliš slušně oblečen, patřil k nám.

Za chvíli se v rohu haly shromáždilo uskupení asi 12 lidí se spacáky a karimatkami v rukou a netrpělivě jsme očekávali šéfku výpravy – paní krajskou koordinátorku. Na nástupišti nám sdělila, že nás tu mělo být celkem 28, ale co naplat. Většinu zbylých členů delegace ze západní Asie, jak naší ostravské skupině Středočeši přezdívali, jsme neviděli ani na zpáteční cestě.

Do Kutné Hory jsme dojeli během odpoledne. A teď bych asi měla vysvětlit ty spacáky a karimatky. Vzhledem k uprchlické krizi zapříčiněné válkou na Ukrajině byly internáty Gymnázia Jana Ortena rezervovány pro potřebné a mladí vědci letos museli vzít zavděk tábořením v místní tělocvičně.

Nakonec to však nebylo na škodu. Bojové podmínky celou partu účastníků skvěle stmelily ještě před sobotními obhajobami, které byly zlatým hřebem celé akce. Nutno podotknout, že vstávání na sobotní snídani v 6 ráno bylo však poměrně bolestivé. Sobotní dopoledne pak patřilo prezentacím našich výsledků a úspěchů.

Shrnout téměř roční úsilí do 5 minut bylo snad to nejnáročnější, co jsem během SOČky musela zvládnout. Ještě obávanější částí byla ale čtvrthodinka poté, kdy měla porota čas na dotazy. Skupina pánů s průměrně tak čtyřmi tituly na osobu nás docela potrápila, ale aspoň jsme své strasti mohli sdílet mezi sebou. Práce zde prezentované byly excelentní a většina rozhodně na úrovni vysokoškolských prací, takže mi začínalo být jasné, že o přední příčky bude tvrdý boj.

Odpoledne bylo volnější a většina ze soutěžících se s blížícím se večerem potkala na různých místech v překrásné Kutné Hoře. Ti, kteří to v sobotu v podvečer vzdali, měli čas ještě v neděli ráno před slavnostním vyhlášením výsledků. Pro soutěžící byl připraven bezplatný vstup do Chrámu sv. Barbory a také do Galerie Středočeského kraje v prostorách Jezuitských kolejí.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že domů přivážím krásné 6. místo. V kategorii chemie byly práce tak vyrovnané, že jsem s tak pěkným umístěním vůbec nepočítala. Irča v silné konkurenci matematiků vybojovala skvělou 7. příčku.

Daleko větším přínosem této akce byly ale podle mého názoru neformální části programu, kdy jsme s lidmi z celého Česka sdíleli svoje zkušenosti, záliby a vize do budoucna a mezi mnohými vznikla nová přátelství.

A vůbec, tohle všechno byla jen třešnička na dortu. To hlavní a nejcennější se pro nás všechny odehrávalo na půdě odborných pracovišť už několik měsíců zpět. Je naprosto fascinující, jak blízko ke špičkové vědě může středoškolák mít. Pokud máte šanci se SOČky příští rok zúčastnit, prosím, chopte se jí a vytěžte z ní maximum.

Michaela Kolářová, septima