Ke hvězdám až do Itálie

Dne 23. října 2024 se astronomický kroužek, seskládaný ze žáků oktávy a 4.B, vydal pod vedením paní učitelky RNDr. Radky Malíkové, Ph.D. na nezapomenutelnou cestu do nedaleké Itálie. Nalézt co nejvíce hvězd na obloze, spatřit magický Saturn, utápět se v krásách Benátek, kochat se Cortinou d’Ampezzo a vtáhnout se do městského ruchu Milána – to bylo naším cílem!

Šestidenní exkurze odstartovala v kouzelných Benátkách. Naše nejbližší hvězda se schovala za mraky a kapky deště vytvářely na hladině Canal Grande pozoruhodné obrazce. Celodenní procházka spletitými uličkami Benátek byla protkaná návštěvami historických památek.

Jen co jsme přešli přes zdejší nejstarší most Rialto, ocitli jsme se na náměstí Svatého Marka, kterému zaručeně dominuje bazilika sv. Marka. Rovněž nesmím opomenout zvonici sv. Marka, odkud na začátku 17. století pozoroval dokonce samotný Galileo Galilei. Na náměstí se dále tyčí orloj s astronomickými hodinami, jež dnes, po četných rekonstrukcích, ukazují čas, fáze měsíce a také znamení zvěrokruhu. Celý výlet byl zakončen prohlídkou úchvatné barokní baziliky Santa Maria della Salute.

Do další destinace, Cortina d’Ampezzo, jsme se přesunuli po tříhodinové cestě autobusem. V roce 1956 zde byly uspořádány VII. zimní olympijské hry a v roce 2026 se bude ZOH opět konat na stejném místě. Cortina si nás všechny okamžitě podmanila svými majestátnými horami, zelenými lesy a krajinou jako z pohádky.

Odpoledne jsme se důkladně připravili na večerní túru na vrchol Col Drusciè, kde na nás čekala astronomická observatoř Helmuta Ullricha. Přestože podmínky na pozorování nebyly ideální, podařil se nám vyfotit alespoň Saturn s jeho věrným společníkem, měsícem Titanem. Mračná opona se na chvíli rozestoupila a nám se tak naskytl pohled na velmi jasnou dvojhvězdu Albireo, která je součástí souhvězdí Labutě. Na okamžik vykoukl i Jupiter a několik šťastlivců ze skupinky jej stihlo zřít na vlastní oči. Díky našemu přívětivému průvodci (pan Giuseppe Menardi) nám byly odkryty další záhady nekonečného vesmíru kolem nás.

Následující den jsme se však museli s Cortinou rozloučit, abychom se mohli vypravit na šestihodinovou cestu autobusem do druhého největšího města Itálie, sluncem zalitého Milána. Nejprve jsme se chtěli s městem seznámit. Porozhlédli jsme se po náměstí Piazza del Duomo, navštívili jsme pátou největší katedrálu na světě Duomo di Milano a prošli se skvostnou galerií Viktora Emanuela II.

Večer jsme se měli zase na co těšit. V kopulovitém planetáriu Ulrica Hoepliho pro nás byla totiž připravena přednáška s názvem Ze Země ke hvězdám: kosmické vzdálenosti. Poslední den jsme uzavřeli exkurzí do astronomického muzea Brera, kde jsme se dozvěděli zajímavé informace o historii astronomie. Byl nám také umožněn vstup do observatoře a do Schiaparelliho kopule, v níž se nachází refrakční teleskop z 2. poloviny 19. století.

Do Itálie se většina z nás podívala poprvé a troufám si říct, že ne naposled. Okusili jsme pravou italskou pizzu i špagety a zároveň se náš astrokroužek znovu dostal o krůček blíž ke hvězdám. Vzpomínky z Itálie, prosycené vůní čerstvé bazalky a krémového gelata, si navždy uchováme v našich srdcích a budeme se k nim s radostí vracet. Malý krok pro žáka, velký skok pro GYPRI!

Kristýna Minh Ánh Le, oktáva

.

.